Věra Nádeníčková

* 1928

  • „Bylo to ve strašném stavu. Byl to velký dům, však jste to viděla na fotografii. A co nesebrali Němci, tak to rozkradli naši lidi. Chodilo se po kotníky ve víně, protože ze sudů vyrazili zátky a nabírali si to do kýblů a vozili domů. Ještě se střílelo, prý byly v té době v Napajedlích přestřelky, a oni to nosili. Malé sudy a demižóny a lahve lihovin a likérů byly všechny rozkradené.“

  • „Můj tatínek měl písemné pověření, a bylo uložené i u advokáta, že se o jejich majetek postará, dokud se někdo z dětí nebo rodiny nevrátí. Uherské Hradiště bylo osvobozené 1. května 1945 a on hned sedl na kolo a jel přes Bílovice, protože tam byly mosty přes Moravu zhozené, do Napajedel. A když přijel do Tolopné, tak tam stála fronta. Napajedla ještě nebyla osvobozená. Tak tam byl s partyzánama. S doktorem Záhořákem přespali na hájence a 2. května, když byla Napajedla osvobozená, tak se vrátil do domu, podívat se, v jakém je to stavu.“

  • „Ještě se vrátím k osvobození Uherského Hradiště. Šla jsem se podívat, jak Rusové jeli po silnici na koních a vlály za nimi celty. Pro nás to bylo jakoby se promítal film. Nadšeně jsem přišla domů a povídám: ‚Tati, viděla jsem ty Rusy! My jsme na ně volaly, že nás osvobodili a oni na nás křičeli. To bylo tak krásné!‘ A on se na mne tak dívá a říká: ‚No, je to krásné, ale za chvíli jich budeme nažraní. ‘ No a měl pravdu.“

  • „Měla jsem o sedm roků starší sestru Dobroslavu. Vyrůstala jsem ale víc s vnukem Löwy [Petrem]. Jejich dcera byla vdaná a když se rozvedla, tak ten malý chlapec přišel do rodiny Löwovy a dostal vychovatelku. Prožili jsme spolu celé dětství jako bratr a sestra. Chodili jsme spolu do školy a já, ačkoliv jsem rozená v listopadu, jsem s ním nastoupila do první třídy, abychom byli spolu. A vždycky, když jsme přišli domů ze školy, tak ten pan Löwy na nás volal: ‚Tak co děti, ú nebo neú? Uměly nebo neuměly?‘ To víte, že jsme vždycky řekly, že jsme uměly.“

  • Full recordings
  • 1

    Zlín, 23.01.2019

    (audio)
    duration: 34:48
    media recorded in project Stories of the region - Central Moravia
  • 2

    Zlín, 23.01.2019

    (audio)
    duration: 30:18
    media recorded in project Stories of the region - Central Moravia
  • 3

    Zlín, 03.05.2019

    (audio)
    duration: 01:32:18
    media recorded in project Stories of the region - Central Moravia
Full recordings are available only for logged users.

Važme si toho, co dnes máme

Věra Nádeníčková, dobová fotogafie
Věra Nádeníčková, dobová fotogafie
photo: archiv pamětnice

Věra Nádeníčková, rozená Somrová, přišla na svět 1. listopadu 1928 v Napajedlích. Její rodina zde žila v č.p. 183 společně se židovskou rodinou Löwy, které patřila palírna a hostinec, kde byli Somrovi v nájmu. Osud rodiny Löwy poznamenalo pronásledování Židů v době 2. světové války. Manželé Max a Kamila zahynuli v Osvětimi. Ještě před válkou se jim ale podařilo vyslat své dospělé děti do zahraničí. Dcera Josefína se se synem z prvního manželství Petrem provdala do Anglie a syn Miloslav odcestoval do Šanghaje. Do republiky se vrátili nakrátko po válce. Poté, co jim byl znárodněn majetek, odcestovali opět do zahraničí. Rodina Somrových se po konfiskaci majetku rodiny Löwy v době nacistické okupace přestěhovala do Mařatic u Uherského Hradiště, kde ve 30. letech koupili hostinec. Po válce se ale hned vrátili zpět do Napajedel. Snažili se dát do pořádku dům rodiny Löwy, kde za války sídlilo gestapo. Majetek ale hned v lednu roku 1946 propadl státu a v objektu se zřídil tzv. Komunál. Roku 1948 se Věra zúčastnila Všesokolského sletu a na podzim se vdala za Květoslava Nádeníčka. Spolu vychovali dvě děti. Po většinu života pracovala jako účetní a později jako hospodářka na odborném učilišti v Napajedlech.