Věra Machovcová

* 1940

  • Já bych vás nejdřív poprosil, jestli byste neřekla celé své jméno, kdy a kde jste se narodila. Věra Machovcová, Bolíkovice 2, 675 44 Leslnice. A tady žijí, jak jsem se tady narodila. A mohla byste vyprávět o svých rodičích? O rodiče byli malozemědělci, asi 4 hektary. Zhruba. A pracovali v jezede Leslnice. A teď naposled už byli jenom babice.

  • Full recordings
  • 1

    Babice, 17.07.2025

    (audio)
    duration: 32:32
    media recorded in project Stories of 20th Century
Full recordings are available only for logged users.

Memory of Nations AI Assistant
Explore thousands of personal stories

Discover a new way to explore the Memory of Nations Archive. Ask about the topics, events, places, or experiences that interest you. The AI Assistant searches transcripts from more than 30,000 hours of recorded interviews and finds relevant stories from across the archive. You don’t need to know a person’s name or where to look. Simply ask a question in your own words.

Ask a question
beta

Věra Machovcová vzpomíná na vraždy v Babicích

Portrét Věry Machovcové v jejím domě
Portrét Věry Machovcové v jejím domě
photo: mikulas kroupa

Věra Machovcová, narozená roku 1940 v Bolíkovicích, kde prožila celý svůj život, vzpomíná na své dětství ve vesnické rodině malozemědělců hospodařících na čtyřech hektarech, které bylo šťastné a naplněné prací i dětskými hrami. Vystudovala zemědělskou školu v Třebíči, později dálkově i Vysokou školu zemědělskou v Brně, a až do důchodu učila na učňovské škole v Moravských Budějovicích. Vybavuje si tragické babické události z roku 1951, kdy byli zastřeleni tři místní funkcionáři včetně jejího učitele, a vnímala je jako nespravedlivou tragédii, která se neměla stát. Kolektivizaci popisuje jako zlom, který lidé nepřijímali s nadšením, ale nakonec se do družstva zapojili i její rodiče, kteří tam pracovali až do penze. Sama nikdy nevstoupila do komunistické strany, přestože prošla normalizačními prověrkami, a pamatuje i nadšení roku 1968 i jeho rychlý konec. Po roce 1989 vítala pád komunismu a návrat svobody, v současnosti žije jako spokojená důchodkyně, bez dětí, a své životní poselství pro budoucí generace shrnuje do prosté myšlenky: poctivě pracovat, neškodit druhým a plnit své povinnosti v rámci možností a schopností každého člověka.