Květa Dostálová

* 1933  

  • „Čínská strana mě oslovila, jestli bych mohla vyučovat češtinu Číňany, a to vysokoškoláky, kteří udělali fakultu ruského jazyka, a kteří uměli perfektně rusky. A přes moji ruštinu a jejich ruštinu jsem byla schopna vysvětlovat českou gramatiku. Učila jsem tam téměř tři roky, a můžu říct, že Číňané jsou velmi učenliví. Když Číňanovi něco navrhnete, nebo spíše když dostane úkol, tak je jisté, že ho splní. Žádný čínský pracovník nemohl být vyslán do zahraničí bez znalosti jazyka. Nejprve musí umět česky, pak je k nám pošlou. Proto tolik Číňanů na ambasádách umí česky.“

  • „Potom se rozjeli Češi. Někteří lidé začali rabovat. Tam (v bytech po Němcích) zůstal nábytek. Třeba ve vile Glazarových bylo plno krásných věcí. Viděli jsme některé lidi, jak si nabalili plné vozíky a odsouvají si to pryč. A u nádraží byl barák, kde byli po válce rybáři, ale předtím patřil Němcům, a to bylo skladiště plné nových nádherných věcí. Jako byste přišli do Kotvy nebo do nějakého velkoskladu. Tam byly i sportovní věci, hudební nástroje. A lidé pronikli i na toto území. A my děcka jsme si hráli kolem. Viděli jsme, že každý si odtamtud něco nese, tak jsme si s Ňuškou (sestrou Marií) šly taky. Domů jsme přinesly dvě kytary, okaríny, harmoniky a ještě něco. Maminka nás hnala.“

  • „Byl krásný den, sluníčko, a najednou jsme slyšeli zvuk těch letadel, která letěla ve výšce deseti kilometrů. Ten zvuk byl takový hrozivý, soustavný. My holky jsme vyletěly nahoru, tam máme další pokoje s okny na sever, a vyklonily jsme se z okna. A protože ve výšce vypadá letadlo jako křížek, dívaly jsme se na ty křížky, letěly v určitých skupinách, a najednou jsme křikly, protože z toho začaly padat takové mušky. To už maminka nejen řvala, ale stáhla nás zpátky, a dostaly jsme asi přes zadek. Byl to nálet, který ovšem nebyl určen Klimkovicích. Rozhodně byly cílem Vítkovice a průmyslová oblast Ostravy. Začalo to padat a byl to takzvaný kobercový nálet, což znamená v jednom zátahu. A když si představíte naše náměstí, tak před ním to začalo padat a vzalo to tak půlku toho náměstí. Ty domy lehly popelem. Strašně moc domů. Zbyly z nich ruiny.“

  • „Moje teta, která s námi bydlela, sestra mého tatínka, to bylo osůbka Klimkovic. Když se svlékla, vypadala jako dítě, ale když jste ji znali normálně, byla to taková menší tlusťoučká paní. Ona totiž pašovala. Protože tatínek byl krejčí a potřeboval materiály, které nebyly u nás k dostání, tak ona odjela do Ostravy, tam koupila látky, krásně si je namotala kolem těla, obtočila provazy, a dala na to ty suknice dlouhé. Od jakéhokoliv celního prověřování jí pomáhalo to, že mluvila hantýrkou. Jedno české slovo, jedno německé. To bylo moc pěkné. Ženy na celnice si jen poklepaly na hlavu, samozřejmě ji pokládaly za nenormální. Tímto stylem dovedla pašovat věci tam, nebo zpátky. A dobře.“

  • "We trained in a fairly new hall of Sokol, which stood and still stands directly opposite our house. Some exercises took place on the field. Only later did we learnt that the land for the construction of the hall and the playground was donated to the Sokol members by our great-grandfather. The Sokol era was very intense and full of lively bustle and life. Yes, the neighbourhood was really lively every day. The sounds of vigorous Sokol songs and the commands of the trainers were heard everywhere, and we felt very important and mature at that moment. We also had our beautiful costume. It was a combination of beige and red, and it suited us all very well."

  • "We children have not yet seen so well what was happening around us. After all, it came so suddenly and unexpectedly. And so something really absurd happened back then. It was then that my sister was with other children after school in the square through which the German troops passed. And imagine that the children saw nothing more but a strange spectacle and began to wave. And what was even worse; the next day, when the children came to school in the morning, there was no longer a picture of the dignified president on the front wall of the classroom, but of a completely different one with a fringe in the forehead and a moustache under his nose. And the first task was to take a picture of this new gentleman. This was an order from a higher position that had to be carried out and kept by every teacher. And imagine that my sister Ňuška painted the best picture of Hitler.”

  • "We experienced the end of war there. We spent for about fourteen days or three weeks closed down in the cellar. We had a stove there to cook on, so we ate, cooked, and felt miserable there. The water was there because there was a laundry next door, so there was water, too, well the conditions were harsh, but more or less we kids just joked about it, that there are so many of us together, everyone explained something and it was fun."

  • Full recordings
  • 1

    Klimkovice, 29.11.2019

    (audio)
    duration: 02:18:45
    media recorded in project The Stories of Our Neigbours
  • 2

    Ostrava, 25.08.2020

    (audio)
    duration: 02:08:10
    media recorded in project Stories of 20th Century
  • 3

    Ostrava, 28.08.2020

    (audio)
    duration: 02:06:05
    media recorded in project Stories of 20th Century
Full recordings are available only for logged users.

Years in a circle

Květa Dostálová / 50. léta
Květa Dostálová / 50. léta
photo: archiv Květy Dostálové

Květa Dostálová, née Perníková, was born on June 20, 1933 in Vítkovice. Her family lived in Klimkovice near Ostrava. Dad had a tailor’s shop in a spacious villa, and mum was at home. Three years before Květa, her sister Marie was born. Children and parents went to the local Sokol, where they practiced and played amateur theatre. Following the Munich dictatorship, mostly Czech Klimkovice found themselves in the Sudetenland. A Czech school remained here, but with strengthened German teaching and a rigid regime. After the war, they had to prove to Perník that they were Czechs. After February 1948, the problem was again a trade license. In order for the daughters to study, the father had to join the team. Květa graduated from the Faculty of Arts in Brno, majoring in Czech - Russian. She also studied at Lomonosov University in Moscow. She travelled around the world (China, Afghanistan) with her diplomat husband and taught Czech children there. Her husband Ivo Dostál was fired from the Ministry of Foreign Affairs after 1968, and Květa worked as a high school language professor in Prague. In 2019 she lived in Klimkovice and wrote down her memories.