Jiří Zídek

* 1944  

  • „Hráli jsme v Itálii mezikontinentální turnaj, to znamená, že tam byla nejlepší družstva z Evropy, to jsme byli my a Simmenthal Milano, pak vybraní Američani za USA a Brazilci za Jižní Ameriku. Tam už o mě začal být veliký zájem a já se rozhodl, že odejdu do Ameriky, do Bostonu. Přistavili auto a odjeli jsme na letiště, kde jsem měl připravenou letenku do Bostonu. Jenže v závěru… Já měl tady v Čechách velice silný vztah, to byla později moje první manželka a rodina, a sestra učila na vysoké škole, takže tenkrát jsem měl velikou obavu, že když to přijmu, budou rodina, známí a kamarádi perzekvováni, což v té době byla běžná záležitost. A já jsem jim tu letenku vrátil a vrátil jsem se s výpravou do Čech, kde jsem dál pokračoval se sportem.“

  • „Tenkrát byla vojna povinná, ale už byla zkrácená, takže jsem byl půl roku v Olomouci, kde byla Dukla, která dávala dohromady armádní sportovce.“ – „A nedrželi vás potom v Dukle, abyste tam zůstal?“ – „Samozřejmě tam byly tlaky na pokračování v Dukle Olomouc. Ale já jsem v podstatě tíhnul k tomu vrátit se domů, do Prahy. Tam byl ale problém sehnat byt. K bytu jsem se potom dostal, a to byla vlastně jediná odměna, protože v těch padesátých letech jsme hráli vlastně ‚o kaštany‘. Jako reprezentant jsem měl 200 korun za měsíc.“

  • „Já jsem v tu dobu musel být nějakým způsobem zaměstnaný, protože zaměstnaní museli být všichni. Celé vedení, profesor Holý a další byli činovníci na vysoké škole. Takže mi zařídili, že jsem byl přijatý na katedru tělesné výchovy a sportu stavební fakulty [ČVUT]. Celý můj život tak byl dost časově napěchovaný. Jednak jsem chodil učit na plný úvazek jako kantor na vysokou školu, dvakrát denně jsem chodil trénovat a současně jsme byli členové národního týmu. Je třeba si uvědomit, že jsme v té době hráli nějakých šedesát až osmdesát utkání za rok.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 26.07.2019

    (audio)
    duration: 01:11:29
    media recorded in project Tipsport pro legendy
Full recordings are available only for logged users.

Měl jsem krásný basketbalový život

Jiří Zídek na archivní fotografii
Jiří Zídek na archivní fotografii
photo: archiv pamětníka

Jiří Zídek se narodil 8. února 1944 v Praze, rodina se krátce poté přestěhovala do městečka Poběžovice poblíž Domažlic. Během středoškolských studií v Plzni ho oslovil trenér tamního basketbalového Spartaku, kterého Jiří zaujal nadprůměrnou výškou, a tak začala jeho košíkářská kariéra. Od roku 1962 odehrál celkem čtrnáct sezon za pražskou Slavii, s níž se šestkrát stal mistrem domácí ligy, hrál ve finále Poháru mistrů evropských zemí a vyhrál Pohár vítězů národních pohárů. S reprezentačním týmem získal stříbro a bronz na evropských šampionátech a zúčastnil se olympijských her v Mnichově roku 1972. Dodnes vede historickou tabulku ligových střelců, v roce 2001 zvítězil v anketě o nejlepšího českého basketbalistu století a v roce 2013 vstoupil do Síně slávy České basketbalové federace. Největšího uznání se mu dostalo v roce 2019, kdy byl jako první Čech uveden do Síně slávy mezinárodní basketbalové federace FIBA.