Jiří Zedníček

* 1945

  • „Já jsem v té době s dvěma kamarádama šel ráno do města, protože jsme měli volný den a slyšeli jsme sirény, ale protože na ten den bylo oznámeno, že do olympijské vesnice má přijet německý prezident, tak jsme tomu nepřikládali žádnou váhu. A když jsme se asi po dvou hodinách vraceli, tak od východu z metra k hlavní bráně olympijské vesnice, tam byl vždycky takový veliký prostor plný sběračů podpisů a odznaků. Ten prostor byl úplně prázdný a my jsme nevěděli, co se děje. Teprve v bráně jsme se dozvěděli, k čemu tam došlo. No a to tehdy trvalo celý den a potom večer došlo ještě k té tragédii na letišti, při které zemřelo tuším dalších čtrnáct lidí.“

  • „Já si myslím, že použít olympiádu k vyjadřování jakýchkoliv politických názorů je špatně. Podívejte se, hodně se kolem toho hovořilo při olympiádě v Pekingu a před olympiádou v Pekingu. Ale olympijské hry jsou jediný prostor, kde mezi sebou soutěží sportovci z nejrůznějších politických zřízení, z jednotlivých zemí, a kde se spolu také setkávají. V olympijské vesnici to je neuvěřitelně mírumilovný prostor, kde vedle sebe sedí sportovci ze zemí, které jinak mezi sebou třeba válčí. A používat tento prostor k vyjadřování politických názorů je hrozně ošidné. Jestliže my tam budeme projevovat svoje politické názory, pak ale musíme připustit, že je budou projevovat ti, s jejichž názory hluboce nesouhlasíme. A rázem se to začne měnit ze sportovní soutěže na jakýsi souboj politických názorů. Já si myslím, že je dobře, že olympiáda je v tomto směru do té míry, do které to je, očištěná od politiky. Koneckonců, existovalo už od starověku něco jako olympijské příměří – v době, kdy se konaly olympijské hry, se neválčilo. Kéž by to tak bylo i dnes.“

  • „(Dostal jste se do situací, že by vás ten režim, nazývejme to tím režimem, ale byli to konkrétní lidi, vy jste byl v nějakém konkrétním svazu, že abyste mohl ten sport a tu reprezentaci vykonávat, že by po vás někdo chtěl nějaký přitakání, nějaký souhlas, vstup někam? Ať už proto, abyste mohl vycestovat.) „S vycestováním to nemělo nic společného. Já jsem hrál ten basket příliš dobře, než abych byl v tomhle směru zranitelný. A všichni špičkoví sportovci určitě dostávali nabídky, aby vstoupili do KSČ. Já jsem nebyl ani v KSČ, ani v SSM a nic se nestalo. V tomhle smyslu já si myslím, že daleko důležitější a cílem bylo vzbudit u některých lidí strach. A když ho zrovna nedostali, tak co, no tak nic.“

  • Full recordings
  • 1

    Hagibor, 17.03.2014

    (audio)
    duration: 32:35
    media recorded in project Sportovní Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Bez talentu na olympiádu

Zedníček.jpg (historic)
Jiří Zedníček
photo: Sbírka Post bellum

Jiří Zedníček se narodil 14. února 1945 do sportovně založené rodiny. Od mládí byl veden k různým sportům, věnoval se atletice, lyžování, tenisu a basketbalu. Na střední škole nastoupil jako hráč basketbalu do pražské Slavie. S klubem Slavia VŠ Praha hrál českou ligu a odtud se dostal do reprezentačního týmu. Na olympijské hry se dostal Jiří Zedníček poprvé v roce 1972 v Mnichově. Je nepřímým pamětníkem mnichovského teroristického útoku. Celkem se stal sedmkrát mistrem československé basketbalové ligy a sedmkrát vicemistrem. Působil také jako trenér basketbalistů v Belgii. Po sametové revoluci začal podnikat v konzultační firmě a působil jako funkcionář sportovních svazů. V roce 2013 byl uveden do Síně slávy České basketbalové federace.