Milan Zapadlo

* 1957

  • "A on mi právě vyprávěl ještě jednu věc. Říkal: 'Hele, když jsem tam ležel na zemi, tak jsem viděl, že přijíždí autobus, to znamená, že ten řidič musel vidět, co se děje na té ulici.' A já jsem zase, já jako dělník v elektrárně, tak jsem měl známé automechaniky, kteří se se mnou vyučovali, a oni dělali řidiče. Zjistil jsem, kdo byl řidič toho autobusu a přišel jsem na to, že to byl kamarád z doby učení. Tak jsem ho sehnal, dali jsme si sraz a já jsem mu říkal: 'Prosím tě, já bych potřeboval od tebe potvrzení, co jsi vlastně viděl.' A on říkal: 'Bohužel, už jdeš pozdě. Už za mnou byli. Já už jsem jim podepsal, že jsem nic neviděl. Máš smůlu, já už jsem to podepsal.'"

  • "No a my jsme v Praze dostali třeba informace o jedné paní, jejíž manžel tady vyvěsil prohlášení Charty 77 na veřejné plakátovací místo na Fügnerce. A oni ho u toho chytli a on dostal asi pět let tenkrát, myslím. A tahleta paní byla s dětmi bez jakékoli finanční podpory. A tak se nás ptali v Praze, jestli bychom jí nějaké peníze nedodali. Tak jsem pro ty peníze byl u Jirky Dienstbiera, ještě s Jirkou Kasalem jsme tam byli. A pak, když jsme se vrátili, to bylo poprvé, co jsem viděl devizy, ty peníze. A my jsme potom navštívili tuhletu paní, protože byla pod varováním státní policie, že jakmile něco řekne, tak jí ty děti zabijou. Takže ona měla hrozný strach a my jsme čekali až do tmy. My jsme jí prostě šli zaťukat na okno, a když jsme jí ty peníze předali, teď jsme nevěděli, jestli nebyla sledovaná. Už se nepamatuju, jak se jmenovala."

  • "Pak si ještě pamatuju na Jana Palacha. Když se upálil, tak potom byly zapnuté všechny sirény v celém státě, auta zastavila, všichni mačkali klaksony. My jsme ve třídě stáli, já jsem brečel, jako jediný, učitelka mě hladila po hlavě. A bylo mi to hrozně líto, že něco takového takový mladý člověk může spáchat, aby probudil vlastně ten celý národ."

  • "A bylo zajímavé – všimli si toho, že veřejné osvětlení je vypnuté. No a najednou se vyřítilo pár mladíků ze tmy a začali je mlátit prostě. Toho Tudora přehodili přes zábradlí do Kateřinského potoka, no a Jirku Kasala zkopali tak, že mu zlomili žebro. A on se nějak, přesně ty detaily si nepamatuju, on se nějak dostal domů, zavolali sanitku, sanitka ho odvezla do nemocnice. Jenže než došlo k ošetření, už tam byli estébáci a říkali, že tohohle pána vezmou na výslech, že musí zjistit, co se vlastně dělo. Ten doktor se nějak ohradil: 'Podívejte se, já jsem doktor a nejdřív ho musím ošetřit.' Oni mu řekli: 'Nám nebudete říkat, co my můžeme a co nemůžeme!' Takže ho nasadili do auta, odvezli ho na Pastýřskou k výslechu a pak ho vykopli na ulici a řekli, ať si jde do nemocnice sám."

  • "Brzo ráno nás probudila máma, brečela a říkala, že nás okupujou, že nás Rusové okupujou. A teď jsme nevěděli – já jsem vlastně to slovo skoro neznal. Ta představa, že to jsou Rusové, které my ve škole pořád malujeme s červenou hvězdou, ty tanky, ty šeříky, a najednou tohleto."

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 24.09.2019

    (audio)
    duration: 02:40:22
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Po Chartě to tu najednou mělo smysl

Milan Zapadlo v 18 letech, Liberec, 1975
Milan Zapadlo v 18 letech, Liberec, 1975
photo: archiv Milana Zapadlo

Milan Zapadlo se narodil 31. července 1957 v Liberci. Vyučil se v Severočeských energetických závodech, poté pracoval jako dělník a závozník. Významně ho formoval zážitek sovětské okupace v srpnu 1968 v Liberci, citlivě vnímal i smrt Jana Palacha. V bezvýchodné situaci počínající normalizace se v 17 letech pokusil o sebevraždu. Jako zapálený hudební fanoušek se v Liberci snažil pořádat diskotéky, většinou maskované jako narozeninové oslavy. V roce 1977 podepsal prohlášení Charty 77 a sblížil se s prostředím disentu a undergroundu. Podílel se na distribuci samizdatů mezi Prahou a Libercem. Čelil však kvůli tomu tlaku StB a v roce 1979 byl donucen v rámci akce Asanace k emigraci. Vycestoval do Rakouska, poté žil v Německu, kde se přidal k vyznavačům sekty Osho. Po rozpadu sekty odešel do Belgie, Nizozemí a nakonec do Austrálie. Získal trojí občanství – rakouské, australské a české. Do vlasti se vrátil, aby se postaral o stárnoucí rodiče. Stal se držitelem osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. V době natáčení rozhovoru (2019) žil v Liberci a soukromě podnikal.