Antonín Zakopal

* 1931

  • "Dožil jsem se svobody. Mám z toho radost, že jsem se toho dožil." - "A byl jste na nějakých mítincích přímo v listopadu?" - "No samozřejmě! Těch jsem se účastnil všech. Ve Zlíně na náměstí to bylo každý večer. To mě bavilo. Měl jsem z toho radost, že komunismus padl." - "Co vás tam nejvíc naplňovalo? Bylo to to, že se tam scházeli lidé, kteří do té doby třeba mlčeli? Proč jste se tam scházeli?" - "Komunisti tam nebyli, tam chodili normální lidi. A ti, co tam vystupovali, byli ti, co byli komunisty degradovaní. A třeba Hanzelka, ne? To víte, to byl někdo! Hanzelka se Zikmundem procestovali Afriku. To byly pro nás tehdy veliké osobnosti. A říkám, vystupovali lidé, kteří měli rozum a byli vzdělaní a to mi imponovalo. Protože ti, se kterými jsem musel pracovat za komunistů, byli vesměs lidé, kteří neměli ani maturitu, kolikrát neměli ani vzdělání. Jenom ty hvězdy měli na klopách."

  • "Žil jsem ve Zlíně a postavil jsem si dům v Malenovicích. Protože jsem byl dobře situován, postavil jsme si chatu na Provodově. Tehdy jsem byl zámožný člověk. Ale samozřejmě komunisti mě z obvodu hned vyhodili a šel jsem na jatka, kde jsem to už dosloužil." - "Ten vyhazov byl kvůli nějakým vašim veřejným prohlášením, nebo jak byste to vysvětlil?" - "Člověk si pustil pusu na špacír a komunisti toho využili a zneužili. Prostě a dobře, nerad na to vzpomínám. Na obvodě jsme byl zběhlý, šikovný v práci, měl jsem renomé, lidé mne uznávali, ale to šlo všechno pryč. Skončil jsem na jatkách a dosloužil tam do důchodu." - "Nazval byste to vysloveně jako pracovní degradace?" - "Byla to degradace."

  • "Tachov, Jan Žižka, rok 1320, bojoval tam, budu bojovat taky. Tři roky jsem tam strávil. Praktickou veterinu jsem se tam naučil. Ale za tři roky jsem tam toho měl plné zuby, protože život v pohraničí nebyl nic moc. Jednak to bylo v blízkosti hranic a bylo nebezpečí, když jsem v noci musel jet k případu, tak pohraničníci, když člověk hned nezastavil, tak stříleli. Nebyla to sranda. Byla to těžká doba. Výhodu to mělo, že tam byly neposkvrněné řeky. Takový rybolov jsem už nikdy nezažil. Na vodách, které nebyly obhospodařované. Na to rád vzpomínám, ale jinak to byla bída."

  • Full recordings
  • 1

    Holešov, 04.04.2019

    (audio)
    duration: 44:29
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Ty nesmysly, které komunisti zaváděli, jsou už všechny pryč

Antonín Zakopal se narodil 27. července 1931 v Prostějově. Vyrůstal ale v Holešově, kde jeho otec Antonín zastával do roku 1948 pozici ředitele záložny. Malý Antonín se stal skautem a od roku 1945 pak vedl i svůj oddíl. Roku 1950 maturoval na holešovském gymnáziu a nakonec se mu podařilo navzdory špatnému kádrovému profilu roku 1955 absolvovat veterinární medicínu na vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Tři roky praxe strávil v pohraničním Boru nedaleko Tachova. Ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově), kde pak zakotvil, pracoval až do roku 1970 nejdříve jako krajský, později okresní veterinář. V Malenovicích si postavil dům, oženil se a vychoval tři děti. V období počínající normalizace byl pro své názory pracovně degradován a až do odchodu do důchodu strávil dlouhé roky na zlínských jatkách jako veterinární kontrolor. V době sametové revoluce se účastnil zlínských mítinků, ale do politiky aktivně nevstoupil. Posledních deset let žije v Holešově, kde se podruhé oženil s Dagmar Zakopalovou.