Jaroslava Waňková

* 1931

  • "Když jsem přišla do Prahy, nakontaktoval mě hoch, teoretický fyzik, Honza Fischer, otec dnešního senátora a neúspěšného kandidáta na prezidenta Pavla Fischera, který studoval ve stejném ročníku fyziku jako já. Měli návaznost na v té době už tu skrytou církev ve formě studijních kroužků vysokoškoláků a ten náš kroužek se týkal jenom přírodovědecké fakulty. Studovali jsme bibli, snažili jsme se rozebírat texty, žít tím, pochopit to. Prostě rozhodli jsme se, že tyto myšlenky budou náš životní styl. Strašně ráda na to vzpomínám a vůbec si uvědomuju, jak v mládí člověk podceňuje riziko. První, kdy jsem to riziko pochopila, bylo, když jsme chodívávali do bytu někoho, měli jsme klíče od nich, vždycky ten byt byl prázdný, tam jsme se scházeli. Bylo to kousek od právnické fakulty. A jednoho krásného dne jsme přišli k tomu bytu a byl zapečetěný. Dodatečně jsme se dozvěděli, že ten, kterému to patřilo, že ho zavřeli. Našli u něho cyklostyl a rozmnožování nějakých textů. Tak jsme zvýšili svoji pozornost, ale nebylo to stejně nic platné, protože ti, kteří nás vedli, byla to Ilka Pellerová, matematička, a její přítel, budoucí manžel František, který studoval filozofii, tak je v krátké době nato zavřeli taky a v procesu, který se tehdy vedl s takzvanými vatikánskými špióny, dostali osm roků vězení."

  • "Po téhleté vší práci jako studená sprcha přišel rok 1938. Mnichov a to, co z toho plynulo pro českého učitele v Sudetech. Nebylo možno zůstat. A to nejenom proto, že by se tam neuživil jako Čech, český učitel, ale i z hlediska bezpečnosti. Protože ty poměry se tak zhoršily, díky působení Henleina, že část těch Němců se velice zfanatizovala. Pamatuju, že nám rozbili okna ve škole i v bytě. Zvlášť většinou kolem 28. října to bývalo velice napjaté. Přestože předtím to soužití s nimi bylo poměrně klidné a možné i spolupráce, tak opravdu se to stávalo nesnesitelné. Takže utíkali jsme přes noc ze dne na den. A tak jsme utíkali, jemu se podařilo sehnat nějaký malý náklaďák, no ale co naložíte pro pětičlennou rodinu na malý náklaďák... A utíkali jsme teda k jeho rodičům, tam, kde on se narodil, do Závišic. No jo, ale tam jsme se nastěhovali a to už nevím, buď příští večer, nebo přespříští večer, ale v krátké době, večer se vždycky poslouchalo rádio. Úplně slyším ten Hitlerův vyřvávací hlas, bylo to strašné, jeho dikce a to všechno. A tak znovu vyhlašoval další územní požadavky a do těch územních požadavků padl okres Nový Jičín a do toho spadaly ty Závišice. Takže bylo jasné a šlo to vždycky: požadavky večer, realita ráno. Takže ne že do 14 dnů nebo do měsíce. Prostě zítra."

  • Full recordings
  • 1

    Ústí nad Labem, 01.01.2019

    (audio)
    duration: 01:33:26
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Dcera odbojáře, které se podařilo přežít

Jaroslava Waňková
Jaroslava Waňková
photo: Archiv Jaroslavy Waňkové

Jaroslava Waňková, rozená Novobilská, se narodila v roce 1931 v obci Štáblovice blízko Opavy. Její tatínek Jaroslav Novobilský byl původem dělník, později pracoval jako učitel a ředitel školy. V roce 1938 musela rodina uprchnout z Melče, protože se začaly vyostřovat vztahy mezi Čechy a Němci. Rodina se usídlila v Pňovicích u Litovle. V roce 1941 zatklo gestapo otce kvůli prozrazení jeho odbojové činnosti a 7. května roku 1942 byl Jaroslav Novobilský popraven v koncentračním táboře Mauthausen. Po válce rodina přesídlila do Opavy, kde Jaroslava vystudovala gymnázium, poté šla na vysokou školu do Olomouce, po roce ale přestoupila do Prahy na Univerzitu Karlovu. Tam se seznámila se svým budoucím manželem Walterem Waňkem - Němcem s židovskými kořeny, se kterým se po studiích odstěhovala do Ústí nad Labem.