Františka Vlčková

* 1934

  • „Já to měla trošičku zkomplikované. S maminkou žil jeden pán, který nás víceméně zatáhl, jak se to po válce dělalo, do pohraničí. Jenže maminka byla rozumná a do půli roka jsme byly s maminkou, ať tam ten pán zůstal, s maminkou zpátky. Takže já jsem měla takové půlroční období, prázdniny, počátek prázdnin a do Vánoc jsem tady nebyla, ale pak jsem se sem vrátila, protože už zase potom pololetní vysvědčení a celoroční už mám vysvědčení z ruzyňské školy.“

  • „Když byly na Letné ty mohutné manifestace, já jsem tomu nerozuměla. Já jsem to prostě nějak, nějak jsem to nemohla vstřebat, prožít. Přišly ke mně sousedovy děti, který ke mně chodily odmalinka: ,Fančo, tys nám ale vůbec nic neřekla! Jak to, žes...? Ty jsi byla ve straně, tys to musela vědět!‘ Já říkám: ,A co jsem měla vědět, proboha? My žijem obyčejně, já na to koukám zrovna tak jako vy.‘ Takže jsme to zase zvládli, překonali, snad jsem se ani s nikým nerozhádala, ani jsme nikomu neublížili.“

  • „Strašně jsem si přála být paní učitelkou, strašně moc. Pořád jsem si myslela, že to vyjde, jenomže bohužel sestry se všechny vdaly, maminka měla malou penzi a mně neměl kdo pomáhat na škole, kdo by mě živil. Tak z toho snu o učitelce sešlo. Tak jsem si přála strašně moc, protože jsem byla šikovná na ruční práce, tak jsem si přála být švadlenkou, jenomže tahle kamarádka mě předběhla a v tom následujícím roce bylo v republice opatření, že regulují příjem, rušily se kadeřnictví, rušily se soukromý švadleny, už jsme se neměly kde vyučit. A já jsem dostala papírek na konci prázdnin, abych nastoupila do ČKD Kolbenka Praha-Vysočany, což pro mě byla strašlivá dálka, a učit jsem se měla elektromechanikem.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 06.11.2019

    (audio)
    duration: 47:40
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Obyčejní lidi si musí pomáhat

Františka Vlčková v mládí
Františka Vlčková v mládí
photo: archiv pamětnice

Františka Vlčková, za svobodna Chalupná, se narodila 2. ledna 1934 v Praze. Vyrůstala s maminkou a třemi sestrami. V roce 1938 se rodina stěhovala do Zličína, odkud docházela za války Františka do školy v Ruzyni. Po válce se s maminkou a jejím partnerem odstěhovali na půl roku do pohraničí. Po návratu chodila Františka dál do školy v Ruzyni a následně nastoupila do ČKD Vysočany, kde se vyučila elektromechaničkou. Nějakou dobu pracovala v dílně, ale následně získala práci v kanceláři. Po narození dětí začala pracovat na národním výboru ve Zličíně. Byla členkou komunistické strany.