Stanislav Vlč

„Jel jsem do Žabčic a posílali nás nazpět, že žádná akce není. Pár hodin předtím festival zrušili. Měly tam být kapely Atomová mihule, Bobříci, brněnská scéna. Jeli jsme do Brna a zjistilo se, že lidé jsou v parku u hospody Na Střelnici. Bylo to tam jak v San Franciscu. Sedělo se a hrálo na kytaru. Hippies, květinová mládež, rockeři, máničky, všichni tam seděli dohromady. Muselo tam být tak pět set až tisíc lidí. Bylo to úžasný. Všichni jeli na festival do Žabčic a posílali je do Brna. V Brně pohoda. Seděli jsme tam a najednou policie, že je to akce nezákonná, nepovolené shromáždění a lidi se mají rozejít. Nic se ale nedělo. Dál se hrálo na kytaru a povídalo. Byla tam příjezdová cesta a někteří lidi si sedli a nepustili dál policejní žigulíky. Přijel i policejní autobus. Lidé začali křičet: ‚Gestapo, gestapo!‘ Potom byl zásah. Tvrdě to rozehnali. Utíkali jsme na všechny strany. Já jsem utíkal se dvěma lidmi. Najednou v Brně všechny hospody zavřený. Město jsme moc neznali. Podařilo se nám dojít na šalinu. Vystoupili jsme ze šaliny a Brno vylidněný. Byly tam jedny otevřený dveře, tak jsem tam šel do sklepa a tam jsem poprvé viděl narkomany, kteří jeli v perníku. Ti nás schovali. Přespali jsme tam, a až byl klid, tak jsme na druhý den jeli.“