Pavel Vinkler

* 1962

  • „Rozhodně si myslím, že stát, který má nerostné suroviny, tak je bohatý, může je využívat - samozřejmě je to zdroj surovin. Bohužel Česká republika už moc těch zdrojů nemá. Více méně můžeme říct, že Česká republika je vytěžená. (...) Víte sami, že historie sahá až do čtrnáctého století tady v České republice. Já si myslím, že to stojí za to, že je samozřejmě potřeba využít to, co je v tom podzemí, a využít to pro potřeby buďto státu nebo nějakého podnikáni.“ „No a teď mi řekněte, kam šla uranová ruda, která se vytěžila, co se s ní pak dělo?“ „Všeobecně se ví, že existovala do roku 1989 mezivládní dohoda mezi tehdejším Sovětským svazem a tehdejší Československou socialistickou republikou, že veškerá ruda byla transportována do Sovětského svazu. To bylo především na jaderné hlavice a později, po roce 1989, už to byla komerční činnost pro potřeby jaderných elektráren. I v současné době se uran těží především pro potřeby výroby energie z jádra.“

  • „Každá likvidace jámy je určitý pohřeb té lokality. Já vždycky říkám, než postavíte komín, než vyhloubíte jámu, to trvá několik let, ale těžní věž odstřelíte, zbouráte, jámu zasypete během chvilky. Je tam historie, ta jáma nebo ten důl živil několik tisíc rodin a najednou je pryč. Takže je to smutná událost. Končí jedna etapa a v lokalitě Dolní Rožínky už víme, že to ložisko je vytěženo a už tam žádná těžba nebude. Takže to je smutná věc, když se likviduje povrch a důl. Na nás, co tam pracovali delší dobu, to nepůsobí moc dobře. Ale holt ložisko má nějakou kapacitu, která je dána zásobami, cenou ve světě a dalšími podmínkami, a jednou to skončí. Někdo těží třeba pět let, my jsme těžili šedesát let v té lokalitě.“

  • „Horničině musíte přijít na chuť. Já říkám, že horničina, i když je riziková, nebezpečná, špinavá práce, je krásná práce s přírodou, kdy vlastně jste v prostorech, které jsou staré miliony let, a vy je odkrýváte. Když provádíte ražby nových důlních děl, tak jste někde v historii stovky milionů před. Ta hornina vznikala sto milionů a možná i více let před vámi. Pro mě je to pěkná práce. Já jsem tam vydržel na dole celkem třicet čtyři let, kdy po profesi provozního inženýra jsem dále pracoval jako hlavní inženýr. To je vyšší funkce, větší odpovědnost. Jste na telefonu sedm dní v týdnu. Já jsem zároveň vykonával funkci vedoucího likvidace havárie. (...) Vždycky jsem si říkal: ‚Sakra, co se děje?‘ To byly telefony v noci. Důl vám šlape na tři směny a vždycky byl nejhorší telefonát, když vám telefon zazvonil a tam byl dispečink. To vždycky bylo, že se něco děje v podzemí. To je okamžitě potřeba zapnout, vzbudit se a promítnout si, co vám tam jede, která důlní díla. To je asi to, co je v té práci řekněme nepříjemné, že když vám ten důl jede na plný výkon, tak jste neustále ve střehu, nemůžete vypnout.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 09.11.2019

    (audio)
    duration: 02:04:05
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Horničina, i když je nebezpečná a špinavá, je krásná práce s přírodou starou miliony let

Pavel Vinkler se narodil 27. března 1962. Dětství prožil v Dolní Rožínce, kam se otec přestěhoval za prací. Otec pocházel ze sedlácké rodiny nedaleko Hlinska v Čechách, která musela odevzdat statek do jednotného zemědělského družstva. Šel proto pracovat jako zámečník v roce 1957 do nově hloubeného uranového dolu na ložisku Rožná. Pavel vyrůstal v kraji, který vybudováním dolů získal nový hornický charakter. Po vychození gymnázia v Bystřici nad Perštejnem se rozhodl studovat na Vysoké škole báňské v Ostravě. V roce 1984 absolvoval v oboru Hlubinné dobývání ložisek uranu a našel práci ve svém rodišti v podniku Uranové doly Dolní Rožínka. Od roku 1986 zastával pozici provozního inženýra, měl na starost vedení ražby a dopravu vytěžené uranové rudy. O pět let později se stal hlavním inženýrem dolů, a navíc vedoucím likvidace havárie. Celý svůj profesní život pracoval na dole Rožná I, který od roku 2002 jako závodní vedl. Jámu R1, kterou jeho otec pomáhal hloubit, Pavel po šedesáti letech v roce 2017 zavíral, když řídil smutnou slavnost vytěžení posledního důlního vozíku.