Jaroslav Vinický

* 1963

  • "Prostě se tam (v OF) začali objevovat lidé, kteří tam neměli co dělat, mít silné slovo a prosazovat názory, se kterými jsem nemohl souhlasit. Já jsem chtěl, aby tady proběhla debolševizace jako v Německu denacifikace a neuspěl jsem s tím, přestože jsem to probíral s lidmi hodně vysoko. Neuspěli jsme s tím. Bylo to jednoduché, ze začátku byl jen požadavek, aby se bývalí nebo současní členové SSM, KSČ a Lidových milicí nesměli podílet na jakémkoliv řízení státu, na městech, aby nemohli kandidovat ve volbách do žádných funkcí. Všem se to zdálo moc radikální. Já jsem říkal, že radikální by bylo, kdybych je chtěl začít věšet, a ne zákaz výkonu funkcí na pět let." - "Na pět let?"- "Ano, a bylo by čisto."

  • "Těch zážitků tam bylo hrozně moc. Takové podivné věci, třeba tam nebylo nic na jídlo, v obchodech byly jen mražené ryby a komisárek. Býval tam trh a na tom trhu se prodávalo všechno, mě tam otec vzal jen jednou, nesmělo se tam moc chodit bez dohledu. Tehdy mi utkvělo v hlavě, že prodávali zámky bez klíčů a klíče bez zámků. A takové šílenosti. Obrovský bleší trh se vším možným."

  • "Pamatuji si jen jedny volby, moje první. Tehdy jsem jezdil za jednou holkou za Karlovy Vary a nechtěl jsem jít volit, máti mi tehdy říkala, že z toho bude obrovský průser, tak mi vyřídila voličský průkaz a ono to stejně nedopadlo dobře. V Karlových Varech jsem si našel volební místnost, která byla v hotelu Thermal. Šel jsem tak, jak tehdy máničky chodívaly, v kristuskách a se spacákem přes rameno volit. Pionýrka mi dala karafiát, rozhlédl jsem se po místnosti, byly tam takové krásné plenty, ale ne 3D, jen 2D, takové desky opřené o zeď. Tak jsem k tomu šel, nakoukl, vrátil se zpátky k urně, roztrhal lístky a hodil je tam. Cesta ze schodiště už probíhala se dvěma pány. Podrželi si mě tam od pátku až do pondělí, obrali mě o všechny prachy, o všechno, co jsem měl, a v pondělí ráno mě vypustili ven. Abych nestihl práci."

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 15.06.2022

    (audio)
    duration: 01:35:37
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Chtěl jsem, aby po roce 1989 proběhla debolševizace

Jaroslav Vinický před nástupem na vojnu
Jaroslav Vinický před nástupem na vojnu
photo: Archív pamětníka

Jaroslav Vinický se narodil ve Vyškově 26. června 1963 jako jediné dítě rodičů Jaroslava Vinického a Jany Vinické, rozené Bláhové. Otec byl zkušebním technikem parních turbín v Brně, jezdil na montáže do SSSR, kam se za ním dvakrát podíval i Jaroslav Vinický. Matka pracovala jako vedoucí závodní jídelny. Prababička z otcovy strany, sudetská Němka, byla po válce odsunuta. Babička Gizela s manželem směli zůstat, změnili si jméno z německého Weintritt na české Viničtí. Dědečkovi z matčiny strany, Antonínu Filovi, bylo v padesátých letech znárodněno papírnictví. V dětství byl Jaroslav svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Vystudoval gymnázium, VUT v Brně nedokončil. Živil se jako programátor. V době dospívání a VŠ studií patřil mezi vyškovské a později brněnské máničky. S přáteli organizoval tajné akce a koncerty. Byl často vyslýchán StB, při výsleších fyzicky napadán. Problémy měl v zaměstnání i na vojně, odkud se nakonec dostal přes pobyt v psychiatrické léčebně. V Brně přepisoval samizdatové texty, šířil Několik vět. Byl jednou ze zakládajících osobností Občanského fóra ve Vyškově. Po revoluci začal podnikat. V době natáčení v roce 2022 žil v Olomouci.