Radko Veverka

* 1947

  • „Byl jsem nastupující ročník, kdy přilétávala poslední várka letadel z Ruska, a to byla krásná zánovní éra. Vyráběly se, to taky byla tajnost nad tajnost, v Komsomolsku na Amuru. Ty letadla přiletěly za šest dní z Komsomolsku na Amuru až k nám. Přistáli [piloti] tam, předali to státním úředníkům z ministerstva. My jsme s tím už víceméně teoreticky uměli zacházet z učiliště, tak nás na to rozdělili. Byla tam taková perlička. Měli na tom nádherně udělané ruské hvězdy. My jsme si samozřejmě říkali, že ty hvězdy musí jít okamžitě dolů. Nikdo neuvěří. To snad byla pomsta těch sibiřských komsomolců. Bylo to uděláno takovou barvou, že se ty hvězdy téměř nedaly umýt. Umývalo se to všemožnýma ředidlama. Na těch letadlech bylo vidět ještě mnoho let potom, že tam ta hvězda byla.“

  • „Celá ta sranda pro nás začala ne jednadvacátého, ale dvacátého srpna kolem jedenácté hodiny večer. Byl vyhlášený okamžitý bojový poplach, a to už drnčelo trochu jinak, opravdu bojově. Už jsme si brali i svoje osobní zbraně, protože jsme nevěděli, jak to dopadne. Přijeli pro nás luftem autobusem a sebrali nás úplně všechny na letiště, že musíme okamžitě připravit maximální počet letadel na start. My jsme to měli nachystané asi za tři hodiny, v jednu hodinu v noci. Navěšený bomby, naládované střelivo. Teď jsme čekali a nevěděli jsme, co bude. Ve dvě hodiny ráno přišel befel všechny bomby dolů a znovu navěsit všechny raketomety a přídavné nádrže. Zase změna. Bylo asi pět hodin ráno. Jasný, chladný den a rozednívalo se, když přiletěly první ruský letadla a proletěly nahoru, dolů, protože viděly, že dráha je zablokovaná, tak odletěly pryč. Pak kolem osmé deváté hodiny přiletěly ruský transporťáky a vyházely na nás desítky parašutistů, jejich útočné jednotky. Ti nás vehnali do houfu a nahnali nás do kinosálu a hlídali. Mezitím jsme škvírama pozorovali, jak stříhají všechny kabely od radiolokátorů a hromosvodů jako blázni.“

  • „Protesty tam byly, ale byli jsme z nich velice rychle vyléčeni. My jsme tam vyrobili obrovský transparent: RUSI IDITĚ DOMOJ a pověsili jsme to v lesíku za letadla pod nos Rusům. Rusové se rozčilovali a nevěděli, co s tím, tak poslali zvěda a ten říkal, ať to dáme dolů. Poslali jsme ho pryč, že se s ním nebudeme bavit. Pak přišel nějakej vyšší zvěd a ptal se, jestli to neuděláme. Taky jsme se s ním vůbec nechtěli bavit. Za chvíli potom přejelo nějaké jejich polopásové vozidlo s protiletadlovým kanonem a střelou odřezal ty stromy a všechno popadalo na zem. Hrklo nám v srdíčkách a raději jsme se zdekovali. A pak už jsme nic takového nedělali, protože nemělo cenu se stavět proti přesile.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 08.09.0200

    (audio)
    duration: 01:47:28
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Pověsili transparent „Rusi iditě domoj“ a Sověti jim ho odstřelili protiletadlovým kanonem

Radko Veverka v roce 1979
Radko Veverka v roce 1979
photo: archiv pamětníka

Radko Veverka se narodil 3. března 1947 v Rýmařově jako starší ze dvou synů rodičům Miroslavovi a Anně. Otec se prý za druhé světové války zapojil do odboje. V roce 1946 byl jako lesní inženýr povolán do Rýmařova ke správě bývalých lichtenštejnských lesů. Rodina v tomto městě zůstala do roku 1950, kdy se přestěhovala do Olomouce. Již od dětství to Radko Veverku táhlo k letadlům. Vyučil se sice zámečníkem, ale v roce 1965 byl přijat k leteckým mechanikům v Československé lidové armádě. Po absolvování výcviku a leteckého učiliště v Košicích ho zařadili na leteckou základnu v Náměšti nad Oslavou k 20. stíhacímu bombardovacímu leteckému pluku. Tam také ráno 21. srpna 1968 zažil obsazení letiště sovětskými výsadkáři během invaze vojsk Varšavské smlouvy. V kádrových prověrkách pak odmítl okupaci označit jako přátelskou pomoc a z armády ho v roce 1970 vyhodili. Byl pak pod kontrolou StB a velice těžko hledal zaměstnání. Práci sehnal až u státního podniku Vodovody a kanalizace Olomouc, kde zůstal třiadvacet let. Od roku 2000 až do penze pracoval u leteckých opraven ve Kbelích jako servisní technik vrtulníků. Po pádu komunistického režimu několikrát kandidoval za ČSSD do zastupitelstva města Olomouc. V roce 2020 bydlel v Olomouci.