Jaroslav Veis

* 1946

  • „Odjeli jsme do Valence ve Francii, kde jsme si sehnali práci. Dojednané jsme tam neměli nic. Šli jsme sad od sadu. Farmář od farmáře, až nás jeden přijal. Potom toho jednadvacátého za námi ten farmář přišel a říkal: ´Heleďte se. V Praze jsou Rusové. Máte tam invazi.´ Vysvětlovali jsme, že Rusové jsou sice hrozní, ale určitě to nejsou takoví blbci. A že tam Američané natáčí válečný film. Točil se zrovna Most u Remagenu a ruská propaganda opravdu tenkrát tvrdila, že do Československa přijeli Američané. Tak jsme tomu farmáři říkali, že to je určitě takové nějaké zmatení. Načež farmář nelenil, vzal nás do auta, odvezl nás domů, posadil nás před televizi a my jsme viděli, že má pravdu, že skutečně jsou tu Rusové.“

  • „Myslím si, že Lidovky byly důležité v tom, že jako první začaly být o něco odvážnější v kladení otázek politikům. Od samého počátku nebyly servilní. Bylo to dané jejich disidentskou minulostí a tím, že vláda byla Lidovkám blízká. Byla to doba, která mi připadala úplně praštěná. Třeba nebyly mobily a já jsem telefonoval ministerskému předsedovi domů. Zvedla to paní Čalfová a řekla, že se manžel koupe. Tak já jsem se omluvil, ale ona ho vytáhla z vany. Mně to přišlo blbý. Tak to přece nemá být. Aby ministerský předseda vylezl z vany kvůli tomu, že mu volá redaktor z nějakých novin.“

  • „Když jsem chodil do první třídy, pořádala škola takovou akci, na které si žáci prvních a druhých tříd mohli ve škole koupit pomeranče. Měl jsem papírový pytlík, přišel jsem s tím domů a říkal mámě, že nesu pomeranče. A jestli bychom mohli dva nebo tři poslat chudým americkým dětem, aby na Vánoce také něco měly. Jenže matka mi začala vysvětlovat, že americké děti mají pomerančů dost, a když ona byla malá, tak se pomeranče normálně kupovaly v obchodě. Byl jsem z toho nešťastný. Nechápal jsem, proč mi máma lže. Vždyť přece ve škole mi o první republice říkali… Tak proč mi maminka říká takové věci? Takhle zmatené to bylo. Když umřel Stalin a vzápětí Gottwald, vysvětlil jsem mladšímu bratrovi, že soudruh Gottwald odjel do Moskvy na pohřeb soudruha Stalina a tam mu žalem puklo srdce. Ale byl tak statečný, že se s tím puklým srdcem vrátil do Prahy, aby umřel v Praze. Bratr mi později říkal, že tomu asi do desíti let věřil. Co jsem to prý byl za blbce, že jsem mu takové věci nabulíkoval.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 22.05.2025

    (audio)
    duration: 02:23:44
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 23.05.2025

    (audio)
    duration: 03:51:59
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Všechno, co řekneš, je zajímavé. Tak to řekni a spolu na něco přijdeme

Jaroslav Veis, 70. léta
Jaroslav Veis, 70. léta
photo: archiv Jaroslava Veise

Jaroslav Veis přišel na svět 19. ledna 1946 v Praze jako starší ze dvou synů Milady a Jaroslava Veisových. Vyrůstal ve Vršovicích. Absolvoval gymnázium a vystudoval žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Před listopadem 1989 odmítal pracovat v jakékoli zpravodajské redakci. Připravoval rubriku popularizující vědu v dětském časopisu Sedmička pionýrů, psal populárně vědecké články také do jiných periodik a pomáhal autorům nepohodlným režimu publikovat články pod svým nebo jinými jmény. Společně s disidentem a pozdějším chartistou Alexandrem Kramerem začal psát vědeckofantastické povídky a stal se oceňovaným autorem. Překládal anglickou literaturu i odborné články. Stýkal se s disidenty. Byl opakovaně vyslýchán StB, která na něj vedla spis prověřované osoby. V letech 1990 až 1993 pracoval v Lidových novinách a byl jejich šéfredaktorem. Později působil jako poradce předsedy senátu Petra Pitharta.