Kateřina Večeřová

* 1936

  • „Strýc koupil, to byla chlouba dědiny, dvě krásná hříbátka. Úplně černá, jenom jedna měla lysinu. Jedna byla Vrana, druhá byla Kača, s tou lysinou. On je koupil, nevím v kterém roce, potom už se učily chodit vedle našich koní, ale ještě samy netahaly. Teď přišel ruský vojenský velitel a řekl, že chce naše hříbata. Pan farář si ho vzal na faru a rozmlouval mu to tam, že ještě nejsou způsobilé k tahu. Ne, on má kočár, on se chce vozit po okolí. Tak je sebrali a až je uhonil, věčně ožralý, tady po okolí, tak je zastřelil a šel pro další, ale už ne k nám.“

  • „Byl to Angličan a [strýc] ho schoval do stodoly, kam jsme chodili denně sbírat vajíčka, kam jsme se chodili houpat na takovém velkém řetízkovém houpadle a pořád se do té stodoly chodilo. Ten člověk musel být strašně nervózní z toho, jak jsme tam všichni chodili. Protože se tam chodilo pro slámu, něco se tam ukládalo, dělala se tam na stroji taková míchanina pro drůbež a pro prasata. A strýc mu tam potajmu nosil jídlo a pití, asi vycházel jenom v noci, to je jasné, to nevěděl nikdo, ani maminka. Ale podařilo se mu dostat ho do bezpečí. Nevím, jakým způsobem, k partyzánům, kteří ho zas poslali zřejmě dál. O tom se nemohlo mluvit.“

  • „S maminkou jsme spaly ve světnici, jak se říkalo, a strýc měl pokoj vzadu za kuchyní. Byl na nějaké zemědělské schůzi a sotva si lehl, někdo tloukl na okno v kuchyni a maminka to slyšela, tak ho otevřela a říkala: ‚Co se děje?‘ A ten František Kovář [soused] říkal: ‚Paní Jurková, nebojte se, to jsem já, Franta Kovář. Ale potřebuju nutně mluvit s Mirem.‘ Tak mu šla otevřít, vyvalila se horda gestapáků a vojáků, matku otočili a musela špalírem těch vojáků projít až do světnice toho strýce. Já jsem řvala na jedné straně, brečela jsem, nesměla jsem k ní, jeden z nich mě tam držel. Počkali, až se obleče, a potom ho zatkli. Když ho potom zatkli [Wilhelma Prellberga], tak maminka [strýce] poznala už podle toho, že měl takovou čepici…“

  • Full recordings
  • 1

    Šumperk, 02.08.2023

    (audio)
    duration: 02:52:06
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Den, kdy zatkli strýce, se mi pořád vrací

Pamětnice v mládí, 50. léta
Pamětnice v mládí, 50. léta
photo: archiv pamětníka

Kateřina Večeřová se narodila jako Kateřina Jurková 10. ledna 1936 v Dolních Studénkách na Šumpersku. Rodiče Karel a Kateřina zde hospodařili na statku. Karel Jurka v roce 1940 zemřel na zánět mozkových blan, a tak péči o rodinné hospodářství převzal jeho mladší bratr Miroslav. Ten se v únoru 1945 stal členem odbojové skupiny, jejíž činnost se záhy prozradila. Miroslava Jurku zatklo gestapo a 31. března 1945 ho spolu s dalšími 15 muži popravili v Bratrušově. Rodina se o jeho osudu dozvěděla až v lednu 1946, kdy došlo k exhumaci ostatků popravených odbojářů. Po smrti strýce převzala vedení statku jeho švagrová Kateřina Jurková. Pamětnice se stala svědkyní osvobození a odsunu Němců ze Sudet. Po únoru 1948 rodinu o statek připravili komunisté a pamětnice se musela i se svou matkou a manželem vystěhovat do Šumperka, kde celý život pracovala ve výzkumném ústavu testujícím tkaniny a vlákna. S manželem vychovali dvě dcery. V roce 2023 žila Kateřina Večeřová v Šumperku.