RNDr. Jan Vaněk

* 1947

  • „Samozřejmě návštěvnost patřila a patří k tomu, co Krkonoše nejvíce zatěžuje. Do Krkonoš tenkrát přicházelo 8-10 miliónů lidí za rok, nebo tedy přesně řečeno na počet pobytových dnů. Nebylo to tak, že by se tu jednou ocitlo 10 miliónů lidí, ale byly to jejich pobytové dny. Přinášelo to s sebou spoustu problémů. Problémy s odpady a odpadky, nečištěnými odpadními vodami a celou řadu dalších problémů, které bylo nutné nejprve pojmenovat a poté i řešit. Řešením bylo, že se začaly sledovat odpadní vody v souvislosti s tehdy používanými septiky anebo tehdy používaným vypouštěním odpadních vod do terénu. Pamatuji si, že pod Petrovou boudou na hranici lesa a enklávy plavaly nudle. To bylo neúnosné. Doslova se tam vypouštěly zbytky.“

  • „Měla se stavět nová Obří bouda, kterou Interhotely nechaly téměř zlikvidovat svou nečinností. A když se měla stavět nová, tak bylo sezváno jednání přímo na Luční boudu a do okolí, kde je Jantarová stezka do Polska. Na ní jsem byl s Ing. Svobodou, se kterým jsme argumentovali proti stavbě Obří boudy, aby se nestavěla, rozebrala a nechala odvézt. Tehdejší okresní činitelé… okresní komunisté doslova, tam s námi chvilku diskutovali a poté jeden z těch papalášů řekl: ‚Tak jste si, soudruhu doktore, řekl své a bude to takhle.‘ Poté dal pokyn tehdejšímu řediteli okresní správy silnic, aby začal navážet materiál směrem od Luční boudy k hranici. Ten materiál se tam skutečně navážel a po několika desítkách navozených automobilů s materiálem se navážet přestal, protože se zjistilo, že nejsou prostředky na vystavení nové Obří boudy. Ten materiál je tam navezený dodnes. Cizorodý materiál, který leží východním směrem na několika desítkách metrů podél Jantarové stezky. Je už zarostlý a nemá cenu ho tedy odsud vytěžit. A takto soudruzi ad hoc rozhodovali.“

  • „Jiskřičky jsem absolvovat nemusel, ale do Pionýra jsem posléze vstoupil. Nedalo se nic jiného dělat… ze vsi tam byli všichni. Vezměte si dítě, které by nějakým způsobem vybočovalo z řady. Dost na tom, že maminka se starala o kapličku v Řípci a mě někdy přezdívali kostelníkem.“

  • Full recordings
  • 1

    ED Žacléř, 28.04.2025

    (audio)
    duration: 01:55:37
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Příroda mě lákala svou pestrostí

Jan Vaněk v roce 2025
Jan Vaněk v roce 2025
photo: Post Bellum

Jan Vaněk se narodil 27. dubna roku 1947 v Českých Budějovicích. Svou lásku k přírodě rozvíjel již od útlého dětství. Když ještě navštěvoval základní školu, spolupracoval s hydrometeorologickým ústavem. Jeho další studijní kroky směřovaly na Střední všeobecně vzdělávací školu v Soběslavi, kterou úspěšně absolvoval. Po jejím ukončení zamířil na Univerzitu Karlovu (UK), na které vystudoval systematickou zoologii se specializací na entomologii. V dobách vysokoškolského studia se stal členem studentské policie, s níž se zúčastnil pohřbu Jana Palacha a rovněž i studentské stávky v lednu roku 1969. Na UK promoval v roce 1970. Ve stejném roce nastoupil do Správy KRNAPu. Na roční povinnou vojenskou službu narukoval v roce 1972. Oženil se v roce 1976 s Evou, rozenou Vaněčkovou, se kterou vychoval dva syny. Díky své pracovní a vědecké činnosti získal v roce 2014 Cenu ředitele Správy KRNAPu. V době natáčení pro Paměť národa, tedy v roce 2025, žil ve Vrchlabí.