Janina Unicka

* 1931  †︎ 2024

  • „Potom tatínka odvezli, mysleli jsme, že k výslechu. Jezdili (tajní) také po celé farnosti a vyptávali se lidí, jestli je tatínek přemlouvá, aby nevstupovali do JZD (jednotné zemědělské družstvo). A jedna paní zrovna něco kopala, oni k ní přišli a řekli: ‚Tady to podepište.‘ Říkala, že nemá čas, ale oni naléhali. Chtěla vědět, co to je. Oni řekli: ‚To vás ani nemusí zajímat, to není nic takového. Jenom to podepište.‘ Tak to podepsala. Byla to paní Samcová. Potom u soudu, když tatínka soudili, zavolali paní Samcovou. Říkala, že neměla čas, že ji odvedli od práce a že to není pravda, co podepsala. Řekla, že ji farář nepřemlouval. Hrozili jí, že ji můžou i zatknout za to, že podepsala nepravdu. A jednou, když vikář Koždoň nepřišel na faru, se tatínek na něho šel podívat, jestli není náhodou nemocný, protože měl přijít. A zrovna tam byla ta paní Samcová. Tatínek se jí jen zeptal, jak se má a odešel. Farář (vikář) Koždoň toho využil a tvrdil, že právě tehdy paní Samcovou přemlouval. Tatínek pak přemýšlel, jestli má sklerózu, anebo ne. Když ale potom u soudu paní Samcová říkala, že to všechno není pravda, tak řekl: ‚Tak nemám sklerózu, protože vím, že jsem s ní nemluvil.‘“

  • „Jednou jsme měli povolení, že ho (otce) můžeme na Mírově navštívit. Švagr nás tam zavezl, mě a maminku. U nás bylo plno sněhu a tam nebylo nic. Byla tam paní, která také čekala, až přijde na řadu, a měla jen střevíčky. Pak nás zavolali, že můžeme s tatínkem mluvit. V tom vězení byla taková řada okýnek a všechna už byla obsazená. Když jsme tam vešli, slyšela jsem jenom šepot, jak se všichni domlouvali. Měli jsme zrovna poslední okýnko. Tatínka přivedl moc šikovný dozorce. Maminka měla pro tatínka trvanlivou klobásu a buchtu z ořechů, aby taky dlouho vydržela. Zeptala se, jestli to může tatínkovi dát, a on řekl, že ano. Tatínek to rychle schoval do kapes. Tak jsme na chvíli mluvili. Bylo přesně určeno, kolik máme minut. Potom jsme odjeli a tatínek zase šel mezi mnichy. Tatínka více zajímalo, za co byl který mnich zavřený, než by psal něco o sobě. Vůbec se zabýval více druhými než sebou.“

  • „Ještě jsem byla v posteli a tatínek chodil po ložnici a říkal: ‚To je válka. To je válka.‘ Šli jsme se podívat ze zadního okna fary a od Stonávky přicházel jeden německý voják. Potom jsem se oblékla, šli jsme dolů a viděli jsme, jak kolem okna jde další německý voják. Tatínek mu řekl, jsme spokojení Poláci. On řekl, že je Rakušan a přišel si pro seno pro koníčky, ale že nám to zaplatí. Říkal také: ‚Uvidíte, že to bude jako za Napoleona. Nejprve velké vítězství, potom velký krach.‘ Říkal to německy. A potom, hned za pár dnů, přišel jeden gestapák, jeden civil z naší vesnice, mladík, a ještě jeden s puškou. Říkali, ať se rozloučíme s tatínkem. A vzali tatínka a vedli ho kolem Stonávky. Mysleli jsme si, že nám ho zastřelí, když nám nařídili, ať se rozloučíme. Měli jsme malého psíka a ten na ty tři strašně štěkal. A najednou se tatínek vrátil. Řekl, že chtěli, aby celá Komorní Lhotka viděla, jak vedou faráře. Zavřeli ho do sklepa bývalé české školy. A ten s tou puškou mu řekl: ‚Mi je to úplně jedno. Když řeknou, že vás mám zastřelit, tak vás zastřelím.‘ Moje sestra běžela za Robertem Walachem, ať chrání tatínka. Byl to náš soused. Potom vzali ještě dalšího Walacha z Břehu a radili se v kanceláři, co s tatínkem dělat. A ten jeden říkal, že kdyby ho dali odstřelit, tak zdejší lidé nebudou mít k Němcům důvěru. Uvolnili ho a tatínek se šťastně vrátil.“

  • Full recordings
  • 1

    Komorní Lhotka, 06.06.2023

    (audio)
    duration: 03:04:54
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Jsem šťastná, že tatínek unikl koncentračnímu táboru

Janina Unicka / 1949
Janina Unicka / 1949
photo: archiv Janiny Unické

Janina Unicka se narodila 12. března 1931 v Komorní Lhotce v Těšínských Beskydech. Otec tam byl pastorem na luterské evangelické faře. Rodina se hlásila k polské národnosti. V roce 1938 vítala připojení československého Těšínska k Polsku. Když nacisté po vypuknutí druhé světové války zabrali celé Těšínsko, otce vypověděli z fary. Za okupace žila rodina v nuzných poměrech. Rodiče se pod hrozbou pronásledování a deportace přihlásili ke slezské národnosti a v rámci germanizační akce Listina Němců získali německé občanství třetí kategorie. Janina Unicka chodila do německé školy, po válce absolvovala polské gymnázium. Pracovala ve výkupu zemědělských plodin v Českém Těšíně a v Bašce. Nikdy neopustila Komorní Lhotku, kde byl otec v letech 1948 až 1961 opět farářem. Poté ho komunistické soudy poslaly na rok a půl do vězení za údajné štvaní proti kolektivizaci vesnice. V roce 1991 se dočkal soudní rehabilitace. Janina Unicka se neprovdala a v roce 2023 žila v domě po rodičích v Komorní Lhotce. Zemřela 2. ledna 2024.