PhDr. Jiří Uhlíř

* 1937

  • „Šli jsme na náměstí se studenty, kdo chtěl, nikoho jsme nenutili, bylo to naprosto na svobodné vůli. Pamatuji si, že jsme tam byli pouze dva, ale bylo tam hodně lidí, byla to manifestace a opravdu jsme se zúčastnili. Potom po návratu, a plně jsem vítal to, že je pád komunismu, o tom není pochyb. Ale pořád jsem si jako kantor byl vědom, že jsem podepsal nějaký závazek, jestli mi rozumíte, byl to svár svědomí, že jsem se k něčemu zavázal. Rozpoznal jsem ale, že musím stát na straně dobra, pravdy a správnosti, a to i politické pravdy, a nesloužit už dál totalitě. Protože my jako kantoři, bohužel si to musíme přiznat, jsme-li trošku schopni sebereflexe, že jsme středoškolští, učitelé na základní škole i vysokoškolští, že jsme byli pod vlivem komunistické ideologie.“

  • „Byla uzavřena smlouva někdy v polovině roku 1968, ale to ve svých vzpomínkách určitě někde uvádím. Bohužel do toho přišel srpen a pod pláštíkem noci mi přišel tento pan ředitel Květenský sdělit, že krajský výbor KSČ požaduje, abych v bibliografii Božena Němcová inspirací pro umění vyškrtl, vyloučil a vypustil všechna jména komunistů, spisovatelů, zkrátka jmen vyloučených, vyškrtnutých nebo emigrantů nebo lidí jinak nepohodlných komunistickému režimu. Samozřejmě, že na to jsem přistoupit nemohl, protože by to znamenalo hrubou deformaci obrazu Boženy Němcové v umění, v literatuře, v poezii, próze, dramatu a tak dále. Nepřistoupil jsem na to, takže z vydání sešlo.“

  • „Tehdy ti pracovníci Státní bezpečnosti, nebo jestli to byla vojenská kontrarozvědka, to přesně nevím, mě podezírali, naprosto absurdně, že studenti, kteří na naší škole studovali, z několika krajů Čech i Moravy, možná i ze Slezska, protože existovaly tři lesnické školy, jak jsem už řekl, v Hranicích na Moravě, v Písku a u nás v Trutnově a později pak ve Žluticích. Domnívali se, jestli jsem nesledoval pohyby armád vojsk Varšavské smlouvy, což byla pitomost, protože by mě to ani nenapadlo. Já jsem jenom chtěl vědět. Potom jsem ty práce ve strachu zničil nebo si to vzali zpátky. Nemám ani jednu, což mě trošku mrzí.“

  • Full recordings
  • 1

    Pardubice, 29.09.2021

    (audio)
    duration: 02:33:17
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Zadal studentům sloh na téma okupace, pak čelil podezření ze špionáže

Jiří Uhlíř při natáčení v roce 2021
Jiří Uhlíř při natáčení v roce 2021
photo: Paměť národa

Jiří Uhlíř se narodil 21. dubna 1937 v obci Jasenná u Jaroměře do rolnické rodiny. Měl starší sestru Helenu a mladší sourozence dvojčata Marušku a Václava. Rodiče je vychovávali v katolickém duchu. Jiří v roce 1945 vítal sovětskou armádu v Jasenné a vojáci jim zatím doma ukradli oblečení a koš vajíček. Vychodil obecnou školu v Jasenné, měšťanskou školu v Josefově a v roce 1955 maturoval na jaroměřském gymnáziu. Na Vysoké škole pedagogické v Praze vystudoval český jazyk a literaturu pro třetí stupeň. V roce 1983 získal doktorát na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho prvním kantorským působištěm byla základní škola v Pilníkově. Od roku 1961 učil český jazyk a literaturu a dějepis na Střední lesnické škole v Trutnově. Okupaci Československa v roce 1968 odsuzoval. StB ho vyslýchala kvůli podezření ze špionáže kvůli slohové práci na téma okupace, kterou zadal studentům. Odmítl vymazat jména nepohodlných autorů ze své bibliografie o Boženě Němcové a kniha proto nesměla vyjít. Publikoval nadále směl jen anonymně nebo pod šifrou. Nikdy neskrýval, že je věřící a pravidelně chodil do kostela. V roce 1989 se v Trutnově účastnil generální stávky a vítal změnu režimu. Celý život publikoval články, medailonky, nekrology, bibliografie a propagoval regionální osobnosti a osobnosti lesnického školství. Nikdy nebyl členem žádné politické strany. V roce 2021 žil v Jaroměři.