Alice Uhlářová

* 1958

  • „Ale byli tam. Jezdili tam ti strejci, takoví ti pohlaváři, různí. Třeba tam jezdil ten blázen, já jsem ho úplně nesnášela, Mamula. To byl tajemník z Ostravy a nevím čeho, vím, že to byl pohlavár. A vím, že vždycky, když něco takového bylo, tak třeba se vám dávalo jídlo do Petriho misek na čtyřiadvacet hodin, jestli není ničím napuštěno nebo jestli tam není něco dané. Nebo jak ten Štrougal tam byl, tak musel někdo z personálu vypít štamprli borovičky, co měli na aperitiv, jestli to není otrávené."

  • „A to vidím jak teď, jak jsme s tátou šli a on sekl králíkům, vždy mě učil séct. Já třeba jsem chodila asi osm let séct na Soláň soutěž v kosení. A přišli jsme domů a mamka chodila k sousedce na domácí mléko a říkala: 'Bude válka.' Já říkám: 'Mami, co blázníš?' A to ti Rusové k nám akorát vtrhli, tak vím, že naši, brácha s máti, jeli autem a jeli nakoupit mouku, rozumíte. A různé takové věci, aby člověk měl chleba. A vzpomínám si, že jsme tedy sháněli různé barvy, sháněli jsme vápno a tady u nás byla... Kolem nás ještě nevedla dálnice na Slovensko, ale tady vedla cesta hlavní na Slovensko kolem nás a vzpomínám jak dnes, jak brácha s klukama psal: 'Ivane, idi domoj!' Anebo cedule obrácená naopak, místo Praha, tak bylo obráceno naopak. A vím, že máti říkala: 'Tak to je náš konec.' A byla to pravda, že to bylo prostě takové. Člověk si ani nemyslel, že to prostě bude tak dlouho trvat. A nevěřil tomu, že Rusové byli takoví, že nás okupovali."

  • „Anděla byla vdaná, ta měla manžela Arnošta a ten Arnošt právě byl – víte, kde dělal? Oni bydleli v Ostravě a dělal v Zábřehu v nemocnici a ten přinášel tady na Bečvy pro ty partyzány, tady na ten Martiňák, léky různé, obvazy, z té nemocnice. To, co mohl z té nemocnice, dneska bych to řekla – ukrást, vzít – tak to prostě donesl tady a odnášeli to potom na ten Martiňák. Nebo odváželi. A ještě taková příhoda potom je, že jednou také přivezli nějaké věci a měli to schované tady na Nové v hospodě na Prostřední Bečvě a bylo prostě zatýkání a bylo. Němci chodili. Tak oni vám museli, tu je kousíček splav, Bečva, řeka teče a oni to museli všechno dát do kufru, zatížit kameny a vlastně dali to do toho splavu."

  • Full recordings
  • 1

    Prostřední Bečva, 11.03.2021

    (audio)
    duration: 02:03:10
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Ochutnávala jsem aperitiv pro Štrougala

Členka odboje Božena Kubáňová, teta Alice Uhlářové, 40. léta
Členka odboje Božena Kubáňová, teta Alice Uhlářové, 40. léta
photo: Soukromý archiv Alice Uhlářové

Alice Uhlářová se narodila 7. srpna 1958 v Ostravě Zábřehu. Stejně jako čtyři předchozí generace našla zaměstnání v gastronomii. Její babička Amálie Kubáňová pracovala se svými sourozenci Rudolfem, Josefem, Vladimírem a Boženou na horské chatě Martiňák v Beskydech nedaleko Horní Bečvy. Celá rodina se v období druhé světové války zapojila do protinacistického odboje, což Rudolf, Josef, Vladimír a Božena zaplatili životem. Alice se vyučila v oboru kuchař – číšník, kterému se poté dlouhá léta věnovala. V 80. letech pracovala jako servírka na rekreačním středisku ministerstva vnitra, kde obsluhovala vrcholné komunistické funkcionáře, včetně tehdejšího předsedy vlády Československé socialistické republiky Lubomíra Štrougala. Nikdy se nevdala, v roce 1989 přivedla na svět syna Josefa. Po roce 2000 vyučovala ve Frenštátu pod Radhoštěm na hotelové škole odbornou praxi. Vedle toho působila 23 let v zastupitelstvu obce Prostřední Bečva, kde zároveň v době natáčení rozhovoru v roce 2021 žila.