Pavel Turnovský

* 1950

  • „Po koncertě nás přepadli. Jenže pak jsme zjistili, že oni prostě obšancovali celej ten Libouchec a nějaký lidi tam prostě zmlátili, zatkli. To my jsme vůbec netušili. To nám nikdo neřekl. Takže jsme odjeli z Libouchce a to bylo ze soboty na neděli. Já jdu v pondělí do Janouchovy ulice na Svaz hudebníků odevzdat papíry a tam na mě čuměli jak na zjevení. Říkali: ‚Vždyť vy jste všichni byli zatčený v tom Libouchci!‘ Já jsem říkal: ‚My jsme vůbec nebyli zatčený. Nás akorát kontrolovali na hotelu. To je všechno, co se tam stalo.‘ Ještě jsme si nechali napsat předtím hodnocení, že ten koncert proběhl dobře a že se nic nestalo. Naštěstí z toho byl záznam, kde teda je slyšet, jak [Mikoláš] Chadima nabádá lidi, ať se rozejdou v klidu, ať nedělají žádnej binec po vesnici, ať je prostě všechno v pořádku. To se ukázalo jako velmi důležitý, tahle věta, protože za pár dní pro něj přijeli. Prostě došlo ke šťáře, sebrali všechny, kdo tam byli od nás, ještě tam byla moje kolegyně právě z Díla, jejíž manžel ji tam odvezl, takže nás všechny sebrali, ji taky.“

  • „Mě to tam prostě štvalo. Oni byli všichni demoralizovaný, protože rok předtím hrozili pěstičkama z balkonu sovětským vojákům. A teď čekali, co bude, protože to už se začalo mluvit o prověrkách. Takže tam chlastali jak odsouzený k smrti. A jediný veselý, co na tom bylo, že mě občas poslali na jugoslávský obchodní zastoupení Na Zderaze, kde jsem odevzdal nějaký papíry, nějaký dodáky, nákladní listy, co půjde franko hranice. A tam jsem vyfasoval metaxu, koňak a hromadu jugoslávskejch cigaret. Takže to bylo jediný, co bylo na tom veselý, že jsme si takhle trošku užívali nějakýho luxusu. A do toho co? Pak tam začalo přituhovat, mně se tam přestalo líbit a bral jsem roha.“

  • „A já jsem si na předpionýrský schůzce, na které nás indoktrinovala nějaká středoškolská studentka, já jsem si tam kreslil americkou loď s americkou hvězdou a nějaký kovboje. My jsme měli doma Mladýho hlasatele. Takže ta se zděsila úplně, ta se z toho zhroutila. Sebrala mi to a běžela s tím za ředitelem, takže z toho byl průšvih. Takže jsem nebyl vzat do Pionýra, až po roce nebo po dvou, já už nevím. Vím, že jsme tam měli takový jako třeba... protože my jsme se museli učit od čtvrtý třídy rusky, že jo, a měli jsme takovýho učitele ruštiny, kterej se prostě rozplakal, kterej říkal ‚máma‘. Jo, při tom se prostě rozplakal. Někteří ti učitelé byli opravdu kovaní soudruzi a někteří na to kašlali – jako všude.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 09.07.2025

    (audio)
    duration: 02:01:51
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 04.09.2025

    (audio)
    duration: 02:49:00
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Namočil jsem Rudé právo do kaluže krve

Pavel Turnovský, 2025
Pavel Turnovský, 2025
photo: Post Bellum

Pavel Turnovský se narodil 19. července 1950 v Praze. Jeho rodiči byli novinář Jiří Turnovský a Kamila, rozená Štočková. Matka se po rozvodu v roce 1951 odstěhovala a on prožil hezké dětství u babičky na pražském Kačerově. Významnou roli v jeho životě sehrála otcova druhá manželka Jiřina, rozená Drápelová, také novinářka. Po maturitě na gymnáziu Přípotoční v roce 1969 prošel řadou profesí, od práce v podniku Československá keramika až po skladníka výtvarných potřeb v podniku Dílo. V období normalizace se stal aktivní součástí undergroundové kultury. Jako manažer spolupracoval od roku 1977 s Mikolášem Chadimou, Jaroslavem Jeronýmem Neduhou a jejich kapelou Extempore, později MCH Bandem. Silně ho ovlivnili surrealisté, hlubší zájem o alchymii a astrologii projevil už koncem šedesátých let. Se skupinou podobně zaměřených lidí vytvořili neformální kruh Auroboros a s překladatelem a básníkem Miroslavem Drozdem vydávali stejnojmennou samizdatovou edici. Patřil k jádru Jazzové sekce od roku 1977 a vzdělával se na tzv. podzemní univerzitě vedené Milanem Balabánem. Státní bezpečnost (StB) na něj vedla svazek tzv. prověřované osoby pod krycím jménem „Turnov“. Ačkoliv mohl emigrovat do Západního Berlína za svojí nevlastní sestrou, příležitost nevyužil. Od roku 1981 pracoval jako hlídač v Loretě na Hradčanech, kde se setkával například s Ivanem Wernischem, Václavem Vokolkem nebo Filipem Karfíkem. Soustavně se věnoval studiu astrologie, kterou začal v roce 1982 vyučovat na bytových seminářích. Po demokratické změně v roce 1989 spoluzakládal Astrologickou společnost ČR a otevřel vlastní profesionální astrologickou školu. Za své postoje v době nesvobody obdržel osvědčení účastníka třetího odboje. Roku 2025 žil Pavel Turnovský v Praze.