Jan Trousílek

* 1946

  • „Když mě někdo naštval, tak jsem jim řekl: ‚Vlezte mi...,‘ víte kam. A nikdo mě za to nezavřel. Já jsem říkal mojí přítelkyni Štěpánce o mojí mamince. Když přijela na moji farmu, tak se mnou ráda jezdila v tom starém autě se střechou dolů, měli jsme tam psy vzadu a jezdili jsme každou neděli ráno pro noviny a koblihy. Tam se každou neděli scházejí lidé v malé trafice, policajti, hasiči, farmáři, všechno možné. Byl to čas, kdy jsme měli nové volby, a vyhrál ten oblbovák Jimmy Carter. Tak já tam vyrazím, koupím si svoje Dunhill cigarety, a je tam můj lokální policajt a ptá se: ‚Hele, neutekl ti nějaký buvol nebo kůň? Já dneska dělám a nechci ho tam honit.‘ Já říkám: ‚Ne, jsou zamčení, je to dobré.‘ A on říká: ‚No a co si myslíš o těch volbách?‘ Já říkám: ‚No máme tady průšvih.‘ On říkal: ‚No jo, ten blbec, ten to bude rozdávat a všichni se budou mít špatně, už to vidím.‘ Maminka na mě kouká, ona rozumí anglicky a říká: ‚O kom mluvíte?‘ A já: ‚Teď mně můj přítel Freddy řekl, že ten nový prezident je opravdu vůl.‘ ‚Pst, neříkej to!‘ ‚Proč?‘ říkám. ‚No to se nesmí říkat!‘ A já říkám: ‚Mami, tady jsi ve svobodné vlasti, tak řekni: Ano, myslím si, že Carter je vůl.‘ A nemohl jsem ji donutit. Ta měla takový strach... Tak jsem se na ni kouknul a říkám: ‚Maminko, chci, abys věděla, že náš nový prezident je opravdu vůl. To je, jako když chodíš do školy a na každé toaletě je napsáno, že Servít je vůl. To se psalo na vysokých školách, Servít byl profesor, tak se tam psalo ‚Servít je vůl‘. Já jsem to našel v Japonsku na nádraží. A říkám jí: ‚On je vůl, no tak je vůl.‘ Maminka vyběhla, skočila do auta, zavřela dveře a nechtěla s tím nic mít.“

  • „Bylo to strašně hezké, protože jsme nepálili tramvaje, nepálili jsme policejní auta, jedinou věcí, co jsme pálili, byly ruské vlajky. České vlajky ne, ruské. A nejlepší, co já si pamatuju, a třeba i moje přítelkyně Dana a Pavel Langer, [že] jsme říkali: ‚Kde jsou ti vůdci tohoto odboje, kteří tady píšou, jak to udělají a jak to bude nádherné a Dubček všechno zvládne?‘ Ale když jsme šli po Národní třídě, tak tam ti vůdci oslavovali pana Ginsberga, toho básníka z Ameriky, kterého zvolili, jak se tomu říká… králem Majálesu. On nebyl dobrý básník, nikdo ho v Americe nečetl, ale byl král Majálesu a oni radši byli ve Viole, v kavárně, oslavovali ho, než aby se zajímali, co se děje venku na ulici. Tak my jsme pořád šli a rozhodli jsme se na Můstku, že zatočíme ke svatému Václavovi. Jako Češi jsme chtěli oslavit naši skorosvobodu u svatého Václava. Tam jsme pronášeli hesla a nějak se to začalo vymykat slušnosti. Byli tam zajímaví lidé, kteří začali křičet hesla jako ‚Gestapo!‘ a ‚Policie jsou prasata‘. To nás nezajímalo. Naše šestka se rozhodla, že už toho necháme a že půjdeme pryč. Tak jsme začali odcházet a v postranní ulici, kde je hotel Alcron, jsme najednou viděli, že za námi běží asi šest lidí. Nejhorší bylo, že běžela za námi žena, kterou já jsem držel za ruku celý ten pochod, a ta řvala to ‚Gestapo‘ a ‚Policie jsou prasata‘ – a ona byla policajtka.“

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 31.01.2025

    (audio)
    duration: 02:00:33
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Byli jsme jen mladí lidé, kteří chtěli svobodu

Jan Trousílek, 1973
Jan Trousílek, 1973
photo: Archiv pamětníka

Jan Trousílek se narodil 5. listopadu 1946 do rodiny chemického inženýra a dcery velkoobchodníka. Buržoazní původ se mu stal celoživotním prokletím. Třikrát mu byla zamítnuta přihláška na střední školu, musel se nejprve vyučit, teprve pak mu bylo dovoleno studovat. Za účast na studentských prvomájových demonstracích u příležitosti Majálesu v roce 1966 byl odsouzen k sedmnáctiměsíčnímu trestu odnětí svobody a po propuštění měl zákaz dále studovat nejen na území Československa, ale i všech států Varšavské smlouvy. Po srpnu 1968 získal politický azyl v USA, kde nalezl nový domov a vytouženou svobodu. Jeho rodiče v Československu počátkem 70. let obdrželi falešnou zprávu z Ministerstva obrany a vnitra o synově údajné smrti ve vietnamské válce. V roce 2022 se natrvalo vrátil do České republiky a pracuje zde na vydání své autobiografie.