Ing. Jiří Trmač

* 1949

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „I když já fakt nevím, k čemu jim ta spolupráce byla. Mimochodem, v těch papírech, co tady mám, tak ten člověk, co... Oni tomu říkali, myslím, řídící orgán, co byl můj řídící orgán, ten estébák. Tak ten potom u prověrek potvrdil, že opravdu jsem nikoho nepráskal a že jsem s nima jenom mluvil nevázaně. Mimochodem, on mně půjčil od Hvížďaly disidentskou knížku Dálkový výslech, kterou asi někomu zabavili, někde. Mně ji půjčili! Oni už byli takoví... Asi to taky cítili, že ta doba je jiná, než bývala, už se neodvážili nějak moc... Nevím, no nevím.“

  • „A tam na mě nastoupili dva a začali. Oni chtěli hlavně, abych jim fungoval s tím zahraničím, abych nějak přes toho Belcrediho... To bylo lehké odmítnout, protože jsem řekl, že tam prostě jezdit nebudu, to nemůžete ode mě očekávat, že bych s těma lidma spolupracoval. No a tak oni potom, že aspoň na tu lidovou stranu, a to já jsem taky nějak odmítal. Asi mně dali čas na rozmyšlenou. Asi za měsíc čekali před prací a tam mě posadili na lavičku a začali do mě hučet a právě tam mi to říkali o tom vězení. Já jsem řekl: ‚Dobře, ale nikdy ode mě neuslyšíte nic konkrétního o nějakém člověku. Já se nebudu vyjadřovat k činnosti nějakých jednotlivců. Já vám jsem ochoten říkat o svém postoji politickém, o směřování lidové strany, jak to cítím já, o tom se můžeme bavit, ale nic víc.‘ Oni teda, že jo, no a tak opravdu začala nějaká spolupráce.“

  • „Potom, když se to změnilo v tom 89. a já jsem se začal politicky angažovat, tak ti lidi, ti komunisti, za mnou chodili a omlouvali se, že byli komunisty, abych se nezlobil. A já vím, že jeden mladší kolega za mnou přišel ještě před revolucí do kanceláře a byl ve straně, on mně to říkal: ‚Já ti to říkám na rovinu, já jsem si to spočítal, prostě vstoupil jsem do komunistické strany, protože jsem si spočítal, že mám cestu umetenou.‘ Tak to bylo, ale já si pamatuju, že já sám jsem říkal, že těm lidem na tom Západě nezávidím ty peníze nebo nabídku zboží nebo tady to všechno, že jediný, co jim závidím, je svoboda.“

  • Full recordings
  • 1

    Kunice, 11.03.2025

    (audio)
    duration: 01:58:51
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Jediné, co jsem záviděl lidem na Západě, byla svoboda

Jiří Trmač 60. léta
Jiří Trmač 60. léta
photo: archiv pamětníka

Jiří Trmač se narodil 18. srpna 1949 v Brně. Jeho otec Ervín Trmač, katolický věřící a doktor filozofie, nemohl z politických důvodů pracovat ve svém oboru a téměř celý život byl zaměstnaný ve finančním oddělení Pozemních staveb. Matka Jarmila, před sňatkem Chobotová, byla učitelkou. Jiří Trmač absolvoval v roce 1972 elektrotechnickou fakultu VUT v Brně, kde následujících dvanáct let pracoval jako vědeckotechnický pracovník. Poté nastoupil do Výzkumného ústavu měřicí techniky. V osmdesátých letech se stal členem Československé strany lidové, ve které během pár let vystoupal stranickou hierarchií až k postu poslance městského národního výboru. V první polovině osmdesátých let tajně distribuoval exilovou literaturu, což neuniklo pozornosti Státní bezpečnosti. V roce 1988, pod nátlakem a hrozbou vězení, podepsal s StB spolupráci. V roce 1990 byl zvolen primátorem města Brna, avšak krátce nato kvůli své kontroverzní minulosti rezignoval. Následujících zhruba dvacet let podnikal v oboru elektrotechniky. V roce 2025 žil v Kunicích u Brna, kde působil jako místní zastupitel.