Hana Tížková

* 1935

  • „Problémy na pracovišti už jsem ani neměla. Akorát manžel, který vystudoval báňskou, byl zaměstnaný v Agrostroji. Funkci hlavního metalurga dostal člověk, který neměl ani průmyslovku, ale manžel tu funkci dostat nemohl, protože nás viděli na návštěvě ve Valdicích. A když jsem já v laboratoři potřebovala věci z trezoru, k odemčení kterého byly potřeba tři klíče, jeden měl vedoucí metalurg, druhý vedoucí laboratoře a třetí vedoucí osobního kádrového oddělení. A ten mi řekl, že mi žádné klíče nedá, protože jsem nespolehlivá a mohla bych ten jed z trezoru hodit do vodojemu a otrávit obyvatelstvo Jičína.“

  • „Těžko zapomenu na návštěvu na Pankráci, kam jsme s maminkou jely těsně po soudu. A tam u ohromných vrat a širokého schodiště plakala nějaká žena. Maminka se jí ptala, co se jí stalo, jestli jí může nějak pomoct. A ona jí odpověděla, že její manžel, důstojník, byl odsouzen vojenským soudem na popravu. Že dostala dopis, aby se s ním přijela rozloučit. Byla ze Slovenska, doma malé děti. Říkala: ‚Než jsem to všechno uspořádala, abych mohla jet do té Prahy, tak jsem přijela, teď jsem tam šla a oni mi řekli, že byl včera popraven.‘“

  • „To byla akce Kámen, podle pohraničních kamenů, a první poučení z Ruska, protože tam už to používali. Převaděčka řekla tátovi, že už jsou u hranic, načež přišli němečtí celníci a odvedli si ho na celnici. A následovalo to nejsprostší, co se v těchto situacích dělo. Měli tam normálně celnici, kde byli američtí vojáci, hrál se jazz, nabídli mu whisky a čokoládu. Snažili se, aby to všechno vypadalo americky, a ti lidi byli přesvědčení dlouho, že už jsou opravdu za hranicemi. Tatínek nám dokonce poslal lístek, kde píše: ,Děvčata, všechno se podařilo, jsem už v Německu, více příště.‘ A to už byl na Pankráci.“

  • Full recordings
  • 1

    Jičín, 19.01.2020

    (audio)
    duration: 49:34
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Dceru politického vězně podezřívali, že by mohla otrávit město

Hana Tížková, 1945-1948
Hana Tížková, 1945-1948
photo: Archiv pamětnice

Hana Tížková, rozená Procházková, se narodila 2. ledna 1935 v podhůří Orlických hor do učitelské rodiny. Jejího otce Karla Procházku málem zatklo na udání gestapo, ale naštěstí se vše včas vysvětlilo. Jako dítě na sklonku války zažila ubití německého starce. Otec, činovník Lidové strany, člen Junáka a Orla po únoru 1948 přišel o pozici středoškolského učitele a vykonával práci dlaždiče. Proto se rozhodl pro emigraci, ale při pokusu o přechod padl do léčky Státní bezpečnosti (tzv. akce Kámen) a ve vykonstruovaném procesu byl nakonec odsouzen na doživotí. Rodina snášela dlouho problémy spojené s cejchem rodiny politického vězně. Naštěstí na začátku 60. let proběhla amnestie politických vězňů, a tak se mohl Karel Procházka vrátit po třinácti letech domů. Hana už byla v té době vystudovanou laborantkou, vdaná a čekala druhé dítě. Cejch dcery politického vězně však nesla i v následujících letech.