Stanislav Tišer

* 1957  

  • „Já jsem o tom někdy přemýšlel, že je to blbý. Ale já jsem to nedělal, já jsem to dělal jen krátce. Na druhou stranu jsem si říkal, no, když ten Japonec nebo ten Němec, tak ten sem přijde, prohodí si sto márů a žije si tady týden jako král. A my na sto marek děláme, no, strašně dlouho. A on tam bere tolik marek, tak on sem přijede, no, tak dobře, přijde o dvě stě marek, ale furt mu zbývá dalších osm set, když si vzal s sebou tisíc marek a může si tady jako král žít, že jo. Většinou to oni ani nehlásí, jsou tady čtyři pět dnů a zase jedou domů. Takže takhle jsem to bral. Nikdy jsme nepodvedli nějakého místního člověka, to ne, jenom ty cizince, co na to měli. Většina lidí sem jezdila, co na to měla, že jo.“

  • „V první řadě byla pro mě rodina, jsem ženatý dvaatřicet let. Dcera, teď jí bylo jednatřicet, vystudovala vysokou školu, to pro mě byla prvořadá věc, aby byla první vysokoškolačka vůbec u nás v rodině. Udělala školu, s vyznamenáním, pracuje ve své branži, v pohodě. S manželkou jsme taky pořád spolu, tak to je takové to největší, to důležité, co je. To druhý je, že teď už mi víc záleží na tom, aby se lidi dávali dohromady, ti dobrý lidi. Aby byl dobrý člověk, ale žádný špatný člověk, který z vás bere na drogy, protože to by toho druhého stáhlo. Takže většinou, když to poznám už na tom tréninku, tak toho člověka vyhodím. On by je tam dostal. Ti kluci, někteří říkají, že ve mně vidí tátu nebo strejdu, to já nemám rád tohleto. Ale snažím se jim pomoct, aby se dali dohromady, aby nebyli takoví. Snažím se jim i poradit: Hele, když budeš chodit tam, kde jsi chodil předtím, no, tak špatně skončíš, zase bude špatně s tebou.“

  • „No parádní. Prostě každý chtěl boxovat v Lucerně. Každý boxer chtěl boxovat v Lucerně, to byla Mekka boxu, parádní, vyprodáno, plno lidí, navíc se tam i kouřilo. Tam byly nad ringem světla a nahoře takový dým nad nimi, parádní, nemyslím jenom tím kouřem, ale ti lidi prostě fandili. Stáli na stolech, na balkonech, všude, na schodech seděli, stáli, vyprodáno, atmosféra vynikající.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 22.09.2016

    (audio)
    duration: 01:10:12
Full recordings are available only for logged users.

Žil jsem si dobře, tak se teď snažím pomáhat druhým

Při tréninku, začátek 90. let
Při tréninku, začátek 90. let
photo: archiv pamětníka

Stanislav Tišer se narodil 5. října 1957 v Plzni jako jeden z osmi sourozenců. Od patnácti let pracoval jako dělník v pivovaru. Když na zábavě mladíci napadli jeho bratra, popral se s nimi. Všiml si ho přitom trenér boxu Karel Beran a pozval ho do klubu. Box se stal jeho životem. Přestěhoval se do Prahy a dostal se do národní reprezentace. Byl boxerskou špičkou ve váze do 54 kilogramů, závodně se boxu věnoval 25 let a dosáhl na řadu titulů. Sedmkrát se stal mistrem republiky. Zároveň se za socialismu živil nelegální výměnou valut, pohyboval se v prostředí veksláků a v podsvětí. Po roce 1989 radikálně změnil způsob života. Založil boxerský klub a pomáhá chlapcům ze sociálně slabých rodin.