Jan Tichý

* 1951

  • „V tom 69. jsme šli pěšky po kolejích o půlnoci na první vlak, abychom chytli z Liberce první osobák do Prahy na Prvního máje. Já jsem jel jako hipík ke svatýmu Václavovi na Václavák a on jel na Strahov, kde měli komunisti... Tak jsme se v Praze rozdělili. Já jsem šel na Václavák, měl jsem vlasy přes uši, jak se říkalo: ‚Prcá ti to límec, běž k holiči‘ nebo ‚Najdi si práci, prcá ti to límec, běž k holiči‘. Tak jsem šel k Václavovi, tam se shromažďovali, protože v 68. byl První máj na Můstku, tam byli československý hippies, jak se říkalo, tam ještě v tom uvolnění v osmašedesátým byli organizovaní, měli bílé průkazky, já byl nadivoko a později. Českoslovenští hippies, jak to u nás bývá, hned se jako organizovali. Na tom Václaváku se houfovali lidi, dávali kytky k Václavovi, jeden takovej měl dlouhý černý vlasy, kytici, položil tam kytky, najednou tam najely autobusy, už tehdy milice, ne jednadvacátýho v 69. Už tehdy tam narukovaly milice, z fabrik přijely, říkaly, co si nějaký chuligáni... kordon a začaly to vytlačovat. A lidi na ně pořvávali: ‚Gestapo!‘, už tehdy, prvního května 1969. Vedle mě stál Japonec, měl takovou kameru pěknou, já jsem se uhnul, kamera spadla na zem, sbíral to po zemi, místo abych dostal, tak Japonec měl škodu. Tak aspoň viděl, jak to chodí... Tak jsme se rozprchli, nedostal jsem, utekl jsem, bylo po Prvním máji.“

  • „S Jirkou Karáskem a ještě s jedním kamarádem jsme v 66. v září to vzali přes les, šlapali jsme nenápadný v teplákách. Ty německý děti chodily vyfintěný, a my v teplákách, vodrbaný. Dostali jsme se až do Žitavy, tam byl takovej, vypadal jako agent, že na nás někoho zavolá, tak jsme se ztratili, zmizeli jsme ze Žitavy, šlapali jsme podél Nisy, teď je to vyhlášená cyklostezka až skoro k polským hranicím, co byla celnice. Šlapali jsme do Hartavy, tam měl Jirka Karásek známé, v chalupě si povídal, já právě německy nemluvím. Tam byl pašerák-důchodce, černé pivo nám nalil, mně bylo patnáct čtrnáct, ti dva byli starší, do horčičných skleniček a: ‚Bravo, bravo!‘, měl z toho srandu. A teď jsme přešli hranice. U nás byl kapitán Minďák a u nich byl kapitán Stefens a ten bydlel hned za hraničním pásmem, tam jsou takové bytovky. My jsme procházeli k nám v době oběda a prej mu skoro zaskočilo, když nás viděl oknem, jenže my jsme byli už deset metrů před závorou. Když vyběhl ven, tak jsme už byli u nás. To jsme se dozvěděli časem.“

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 22.10.2021

    (audio)
    duration: 02:05:02
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Už na 1. máje 1969 na nás narukovaly milice. Z fabrik přijely na chuligány

Jan Tichý v roce 1969 na fotografii do občanského průkazu, kterou na hrádeckém oddělení SNB odmítli
Jan Tichý v roce 1969 na fotografii do občanského průkazu, kterou na hrádeckém oddělení SNB odmítli
photo: Jan Tichý

Narodil se 27. září 1951 a od roku 1954 žije v Hrádku nad Nisou, v těsné blízkosti německé a polské hranice, kterou v době komunismu střežila Pohraniční stráž. V roce 1966 hranici s kamarády ilegálně přešel, aniž by je pohraničníci zadrželi. O půl roku později je při dalším ilegálním přechodu zatkli východoněmečtí pohraničníci. Po základní škole Jan Tichý nastoupil do učení v Liberci a nechal si narůst dlouhé vlasy. V roce 1969 ho kvůli podezřelému zjevu vyslýchala Státní bezpečnost krátce před prvním výročím vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Po vyučení zedníkem vystřídal řadu zaměstnání a jako hipík a tramp jezdil na nepovolené koncerty a zábavy. Od roku 1988 pamětník pracoval v liberecké knihovně a později v knihkupectví a antikvariátu Fryč. V roce 2021 žil v Hrádku nad Nisou. Příběh pamětníka mohl být zaznamenán díky podpoře města Hrádek nad Nisou.