Irena Tenglerová

„Trochu si pamatuju ten šedesátý osmý rok, ten taky byl takový docela drastický. To už jsem se vlastně učila ve Varech, já jsem se učila jako prodavačka. A to když naše mamka... To bylo hrozný jako. To byla zrovna středa, jsme zrovna zavzpomínali tady se švagrem, to byla středa, toho 21. srpna, a naše mamka dělala tady u vojáků ve Stružné, tam dělala nějakou uklízečku nebo svačinářku nebo něco takového. A ona šla v šest hodin do práce a už ji nepustili, protože to bylo všechno obsazené. A my jak jsme potom jeli v sedm hodin autobusem do Varů, to se ještě jezdilo po té staré panoramce dolů, to jste viděla tank za tankem, auta různá, po celé té… To mám pořád před očima. Potom jsem se učila na kolonádě, to už jsem vlastně byla vyučená, v tom šedesátém osmém roce… V hračkárně, a když tam jezdily ty tanky, jsme třeba i zabednili nebo zakrývali ty výlohy, aby nás nepoznali, ale to bylo docela ošklivé. Když jste to tam viděla, kolem té pošty, jak to tam jelo, tam byly takové různé stánky, tak to tam brali a stánky přejížděli. A po té silnici nahoře, Jednotných odborů, naproti Thermalu a na kolonádu… Všechno bylo obsazené, to bylo dost takové… Nevěděli jsme, co se bude dít.“