Antonín Szkandera

* 1934

  • „Dvakrát jsem se dostal do situace, že si mě zavolali mimo hodnocení. Jednou to bylo tak, že ve Spojených státech probíhaly volby prezidenta. To byly asi sedmdesáté roky. Kandidovala také Davisová, černoška. A jednou mě zavolali na výbor strany. Pozdravil jsem a ptal jsem se, co se děje. Předseda výboru řekl: ‚Vy jste na planningu [plánování výroby] diskutovali o politice a vy jste řekl, že Davisová je kurva.‘ Strašně mě to zarazilo. Jakmile jsem to vydýchal, řekl jsem: ‚Mohl jsem o té Davisové říct cokoliv, ale to, že je k... jsem říct nemohl.‘ Soudruzi se ptali proč. Řekl jsem: ‚Protože to slovo nemám ve slovníku. Nepoužívám ho za žádné situace. Nikdy. Nikdo to slovo ode mě nikdy neslyšel.‘ Koukali po sobě, nakonec řekli: 'No tak dobře, máme to vysvětleno.' Někomu jsem byl trnem v oku.“

  • „Když jsme byli osvobozeni, večer v jedenáct hodin někdo bouchal na dveře: ‚Otkryvajtě!‘ Bylo jasné, že jsou to Rusové. Tatínek utíkal s radostí otevřít, že už tu máme osvoboditele. Vešli a hned: ‚Davaj kušať, davaj vodku!‘ A začali rabovat. Samopaly měli připravené. Tatínek jim říkal, že nejsme žádní buržuji, že je dělník. Uměl poměrně dobře rusky, protože se potkával s ruskými zajatci na nucených pracích a kolikrát jim dával chleba. Rabovali, co se dalo. Protože jsme měli po zabíjačce, maminka jim dala uzené maso. A měli jsme zavařené žluté ryngle, ty jim také dala. Tak jedli, ale všechno jen nakousli a plivali na zem. Vzali nám dva obrovské kufry, jeden s potravinami, druhý s oblečením, které jsme měli připravené na to, že nás Němci možná budou evakuovat, když přijde fronta. Tak jsme byli připraveni. Vzali všecko. Bylo mi jedenáct roků a měl jsem oblek, který jsem měl u svatého přijímání, a jeden ten Rus zkoušel, jestli by mu to mé sako nebylo dobré. Když zjistil, že je mu malé, tak to nechal. Všecko vzali. Ty dva kufry, jídlo.“

  • „Bylo to v roce 1944, v srpnu, když se už bojovalo blízko u Krakova. Fronta pokračovala a partyzánský odboj se tady hodně angažoval. V tom srpnu 1944 Rusové shodili deset parašutistů. A ráno jsem šel s bratrancem pást krávy a on na mě volá: ‚Tondo, pojď sem, tady něco je. Asi mrtvý chlap.‘ Tak jsem tu svoji krávu uvázal a šel jsem k němu. Byly zrovna žně, byly snopy z obilí postavené, a on ležel vedle na zemi mrtvý. Měl pás i provazy od padáku, ale chyběla mu ta plachta. V jedné ruce samopal, v druhé nějakou brašnu, ale plachta nikde nebyla.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 01.06.2021

    (audio)
    duration: 02:06:29
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Ostrava, 09.06.2021

    (audio)
    duration: 02:07:27
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 3

    Ostrava, 16.06.2021

    (audio)
    duration: 02:07:46
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 4

    Ostrava, 25.06.2021

    (audio)
    duration: 01:50:50
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Nacisté zastrašovali i děti. Bylo mu devět, když se musel dívat na popravu

Antonín Szkandera, 1952
Antonín Szkandera, 1952
photo: archiv Antonína Szkandery

Antonín Szkandera se narodil 16. května 1934 v Mostech u Jablunkova ve Slezských Beskydech. Po připojení Těšínska k nacistickému Německu musel chodit do německé školy. Otec byl nuceně nasazený na práci ve zbrojním průmyslu v Německu. Rodina se hlásila k polské národnosti, ale pod nátlakem okupantů rodiče přijali německou listinu zvanou volkslista třetí kategorie. Pamětník byl svědkem popravy deseti lidí v Mostech u Jablunkova. S kamarádem objevil mrtvolu sovětského výsadkáře. Svědek osvobození regionu na jaře 1945. Vyučil se valcířem v Třineckých železárnách. Pracoval ve válcovně těžkých profilů. Po průmyslovce dělal směnového mistra. Zasloužil se o zlepšení pracovních podmínek hutníků. V 90. letech začal soukromě hospodařit a věnovat se agroturistice. V roce 2021 žil v Mostech u Jablunkova.