František Svoboda

* 1930

  • „Následovalo šetření. Šel po ulici protektorátní četník v uniformě se zbraní. To byly ty mauserovky s bodákem a s ním šel muž v koženém kabátě a černém klobouku. Najednou se tito pánové objevili v kuchyni. Otec nikoho z nich neznal, ale oni byli celkem razantní. Položili před otce papír s fotografiemi. Bylo na nich jízdní kolo, aktovka a několik dalších artefaktů. Němec se otce ptal, jestli některý z těch předmětů nezná. To ale u nás nebylo všechno. V tu dobu můj děda za chalupou činil telecí kůži. Z telete, které někdo z našich známých načerno klepl. A o kůži byla ve válce nouze. Děda nevěděl, co se u nás v tu chvíli děje. Gestapák se chtěl ale jen podívat na půdu. Otec musel s nimi a vrátil se bílý jak stěna. Němci prý píchali bajonetem do sena, jestli tam není někdo schovaný. "

  • „Akce v terénu byly téměř na denním pořádku. To už byly operace, které hrubě ohrožovaly jakoukoliv organizovanou činnost Němců. Například vyjel po staré trati vlak z nádraží a než dorazil do Hamrů, což je asi tři kilometry, už byl mimo trať. Stačilo, když někdo povolil šrouby. Když na to vlak najel, obyčejně to bylo v zatáčce, tak ten nákolek tu kolejnici vytlačil a bylo to vykolejené. To bylo každou chvíli. To byly opravdu akce partyzánské."

  • „Najednou koukám ze zahrady směrem na zámek Žďár a vidím černou bakuli dýmu. Říkal jsem si: co tohle je? Vypadalo to, že hoří pila. A napadla mě hrozná blbost. Sebral jsem se a šel jsem se tam podívat. Ponaučení přišlo brzy. Když jsme uběhl asi pět set metrů, doběhl jsem k hlubokému úvozu, uviděl jsem tam spoustu lidí. Mě nenapadlo, že se tam schovávají. Když jsem vyběhl na protější břeh, nalétávaly nade mnou dvě letadla. Letěla hodně nízko a měla rychlopalný děla. To už byli Rusové. Měli za úkol ostřelovat německé trény, které ustupovaly po silnici 37 směrem na Ždírec. A zásah dostala také pila, protože stojí blízko silnice. To mě všechno došlo ve chvíli, kdy přede mne spadly dvě hilzny. V ten moment jsem si řekl: Tak tudy ne! A vrátil jsem se."

  • Full recordings
  • 1

    Žďár nad Sázavou, 14.10.2021

    (audio)
    duration: 01:28:57
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Žďár nad Sázavou, 17.10.2021

    (audio)
    duration: 01:31:55
Full recordings are available only for logged users.

Tehdejší události měly drastický dopad na duši mladého člověka

František Svoboda v roce 1949
František Svoboda v roce 1949
photo: Archiv pamětníka

František Svoboda se narodil 10. září 1930 ve Žďáru nad Sázavou. Pochází z chudé rodiny. Otec pracoval jako švec, matka jako krejčová. S rodinou žil i dědeček Antonín Svoboda, veterán 1. světové války. V roce 1932 rodinu postihl požár, při kterém jim shořel dům. Následně je těžce zasáhla i hospodářská krize. Situace se nezlepšila ani za války, kdy se k chudobě přidal strach z Němců. Za Heydrichiády prohledávalo jejich chalupu gestapo. Na konci války František zažil ústup německých vojsk přes Žďár nad Sázavou. V roce 1948 vstoupil do KSČ. Od 50. let pracoval jako školník ve žďárské základní škole. Během dní kolem srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 pohřešoval své dva syny. Trvalo několik dní, než se s nimi opět setkal. V roce 2021 žil ve svém rodném domě ve Žďáru nad Sázavou.