Alena Šustková

* 1941

  • „Nevěděli jsme, kam jedeme. Bloudili, protože neznali cestu. Vezli nás do Vikantic nějak přes Šumperk. Přijeli jsme tam o půlnoci. Nikdo nic nevěděl, tak jsme spali na zemi před kancelářemi. Babičku vzal správce k sobě.“

  • „Tátu zavřeli. Obvinili ho, že mu tekla močůvka ven ze dvora. V pondělí nastoupil a v úterý nám přinesli výměr k vystěhování. Otec byl zavřený v Mostě, a jak jsme ten den jeli, tak ho propustili na naše vystěhování. Ve středu ráno přijel a už tam stálo auto a už nám nakládali věci, které jsme si mohli vzít s sebou. Převáželi nás v jednom nákladním autě. Každej snad měl jednu postel a ještě jsme mohli vzít židle, stůl a jednu skříň. Babička do toho nespadala, ale protože neměla nikoho jinýho než nás, tak s námi jela do Vikantic.“

  • „V říjnu nebo listopadu u nás udělali domovní prohlídku. Tátu zavřeli a pak mu udělali veřejný soud ve Starém Městě pod Sněžníkem, kam museli jít všichni lidi. Odsoudili ho na pět a půl roku na základě toho, že nám dali do sklepa prázdný pytle a v těch pytlích byla obálka, že patří státnímu statku. Pro nic za nic ho odsoudili na pět a půl roku a ty si natvrdo odseděl.“

  • Full recordings
  • 1

    Lipová-lázně, 14.04.2015

    (audio)
    duration: 01:30:34
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Mohli jsme akorát vzít, co se vlezlo do avie

Alena Šustková (Nimsová)
Alena Šustková (Nimsová)
photo: archiv pamětnice

Alena Šustková, dívčím příjmením Nimsová, se narodila 25. ledna 1941 v Radonicích nad Ohří v okrese Louny. Rodina tam vlastnila hospodářství s 24 hektary zemědělské půdy. Během kolektivizace venkova odsoudil 4. května 1953 lidový soud v Lounech otce ve vykonstruovaném procesu za ohrožení jednotného hospodářského plánu na čtyři měsíce vězení a k propadnutí veškerého majetku. Celou rodinu pak 16. července 1953 vystěhovali do tři sta kilometrů vzdálených Vikantic v podhůří Hrubého Jeseníku. Všichni členové rodiny tam museli nastoupit do zaměstnání ve státním statku. Ani tam však perzekuce neskončila a místní funkcionáři se prý na otce snažili shodit nějaký trestný čin. Otce nakonec v dubnu 1954 poslal za rozkrádání socialistického vlastnictví soud na čtyři měsíce do vězení a pro tentýž trestný čin v listopadu 1955 na šest týdnů do vězení. To však nestačilo a pro další účelově vykonstruované trestné činy ho během veřejného soudního přelíčení 18. února 1959 odsoudili na pět a půl roku do vězení a k propadnutí veškerého majetku státu. Rodina znovu přišla o všechen majetek, a to včetně všech úspor. V roce 1970 se Alena Šustková spolu s manželem a dětmi přestěhovala z Vikantic do obce Lipová-lázně, kde žije i dnes.