Elfriede Šulková

* 1940

  • „Tak říkali mému dědovi: ‚Fotr, du alles einpacken.‘ Jako aby vše zabalil, že nás vezmou na hranice. Odtud do Úterý je to kousek. Tam byla demarkační čára, tam byla hranice. A když přijel podruhé s tankem, tak říkal: ‚Fotr, du nichts einpacken.‘ Že jako nezabalil nic. A děda říkal: ‚Já nikam nejdu, já tady zůstanu, nikomu jsem neublížil, tak tu budu.‘ A on říkal: ‚Fotr škoda, Shade, Shade. Ty z baráku ven a Češi rein.‘ A děda říkal: ‚Ty jsi nějakej chytrej.‘ A než odjel s tím tankem, tak si strhl z rukávu – tam měli tygra myslím – tak to sundal a dal to dědovi na památku. Tak to bylo hezké od nich. A pak už se o nich nevědělo.“

  • „A jinak tady ale… I tady byl jeden dost velký komunista a ty jeho kluci taky. A jeden byl docela šarže u policie. A když musela odejít moje teta – maminky sestra – té padl muž ve válce. Ne nepadl, zůstal po válce v zajetí v Německu. A teta, protože měla jeho jméno, tak se musela vystěhovat za ním. A on byl zubař a chtěl, jestli by nepřitáhla zubařské knížky s sebou, nebo nějaké věci, co by mohl potřebovat. Tak to babi řekla tomu policistovi a on šel na to náměstí v těch Nečtinech, kde se shromažďovali ti, co šli na odsun. Stoupl si k tomu kufru a řekl: ‚Ukaž, co tam máš.‘ Tak mu to teta ukázala, a když přišla ta komise, tak on řekl: ‚Ten je zkontrolovaný, tam nic není.‘ Zapečetil ho a mohla to vyvézt. Bylo mezi nimi, i když byl komunista, nebo táta jeho… Světlé výjimky…“

  • „A manžel musel do KSČ. Jinak nedostaneš body na byt, tak šel… A pak se s nimi pohádal, jako že nebude platit takové ty známky, že to je drahé, tak ho vyhodili. Nevyhodili, oni ho vyškrtli, a to byl nejhorší prohřešek – vyškrtnout! Vyhodit by ho mohli, ale vyškrtnout bylo nejhorší. A když nastupoval Ríša do školy, chtěl na lesnickou školu. To se nedostal, a když jsme se šli zeptat, proč ho nevzali, no, že táta byl vyškrtnut ze strany. A tam nějaká komtesa na úřadě ve Škodovce, v Tylovce řekla: ‚To musel být podvratný živel.‘“

  • Full recordings
  • 1

    Plachtín, 25.05.2021

    (audio)
    duration: 01:33:31
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Oni to všechno spojí dohromady. Němci jsou Němci…

Elfriede Šulková v roce 2021
Elfriede Šulková v roce 2021
photo: Post Bellum

Elfriede Šulková se narodila 7. února 1940 v Plachtíně u Nečtin na severozápad od Plzně. Pochází z německy hovořící rodiny. Její otec byl odveden k německému námořnictvu, zemřel v roce 1945 při potopení lodi. Rodinu nezařadili do odsunu kvůli tomu, že dědeček pamětnice byl před válkou sociálním demokratem, museli ale opustit svůj dům. Pamětnice studovala střední zdravotnickou školu, z níž byla po dvou letech vyloučena, přičemž v jejím odchodu hrály roli pravděpodobně i národnostní předsudky. Přestěhovala se do Plzně a nastoupila do Škodových závodů v Plzni, kde pracovala v kanceláři. Po mateřské dovolené vozila lidi a techniku nákladním výtahem v truhlárně. Matka se rozhodla v roce 1966 odstěhovat do Německa, po srpnové okupaci roku 1968 odešel do Německa i její bratr. Manžel pamětnice vstoupil do komunistické strany, ale po čase byl vyškrtnut a děti kvůli tomu nemohly studovat. Syn pamětnice Richard obnovil spolek Němců žijících v Čechách, s nímž organizuje kulturní akce. V roce 2021 žila Elfriede Šulková v rodném domě v Plachtíně, který musela zpětně odkoupit.