Jiří Šulitka

* 1932

  • „Přes silnici jsme utíkali do německé celnice, tam jsme byli ve sklepě. Netrvalo dlouho a z německé celnice byl lazaret. Začali tam přicházet ranění, přinášeli tam raněné. Manželky celníků hned přišly v bílých uniformách s červenými kříži na čepici a začaly je ošetřovat. Táta u sebe nosil nůž, tak páral uniformy, aby se bylo možné dostat ke zranění. Pak tam přinesli příbuzného Zdeňka Macha, který měl šerednou ránu pod kolenem. Měli jsme strach, že mu uříznou nohu. Já jsem ošetřoval Zdeňka Gerharda, který byl o tři roky starší, učil se u Maršíků opravářem kol a motocyklů, skautovali jsme spolu. Ten měl natržené plíce.“

  • „Jednou tátovi zavolali, aby přišel na okresní úřad do Náchoda s živnostenským listem. Ten musel viset v provozovně za rámečkem pod sklem. Tak to táta musel rozdělat. Na úřadě u okénka se ho někdo zeptal, co si přeje. On řekl, že ho pozvali. Úředník se ho ptal, zda má živnostenský list a ať mu ho dá. Pak ho vzal, vytáhl poslední šuple, hodil ho tam a řekl: ‚Je to vyřízené, můžete jít.‘ Tím pádem jsme museli zavřít obchod, protože následně by přišla kontrola a bylo by to ještě s pokutou.“

  • „Řekli mně: ‚Ve sklepě jsou tři esesáci. Posaď se na schody, a kdyby něco, honem přiběhni sem.‘ Tam byli dva kluci, kteří mluvili slovensky, rozuměl jsem jim. Pak se prokázalo, že z vesnice Baška na Petržalce museli povinně nastoupit do SS oddílů. Tak oni si z rukávů odparovali výložky. Jeden tam byl důstojník, ten měl přeraženou ruku v nadloktí. Ošklivá, zatuhlá rána, měl horečku, nepromluvil nic. Jejich další osud nevím. Říkalo se, že je odvezli do náchodského pivovaru a tam zahynuli.“

  • Full recordings
  • 1

    Pardubice, 23.11.2021

    (audio)
    duration: 02:16:00
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Kamarád na mě křičel, že esesáci střílejí po lidech

Jiří Šulitka, 1951
Jiří Šulitka, 1951
photo: archiv pamětníka

Jiří Šulitka se narodil 18. února 1932 v Náchodě. Otec Ladislav (1902–1968) byl řezník-uzenář, matka Ludmila, rozená Špreňarová (1904–1984), pomáhala v rodinném řeznickém obchodě. Rodina žila v Malém Poříčí, které se po válce stalo součástí Náchoda. Otec svého syna odmalička nenásilně vedl k zájmu o politiku. Formovaly ho také válečné zážitky včetně popravy strýce Jana Špreňara za protinacistický odboj. Ve válečném období se textilní továrna v Malém Poříčí přeorientovala na výrobu leteckých motorů a pracovala tam i řada lidí z Německa. Dne 9. května 1945 se Jiří Šulitka stal přímým svědkem bojového střetnutí v Náchodě-Bělovsi, které vyvolali opilí příslušníci SS. Na jeho konci zůstaly více než dvě desítky mrtvých sovětských vojáků a několik českých civilistů. O den později následovala krutá odplata, kdy bylo několik desítek příslušníků SS v náchodském pivovaru mučeno a popraveno. Hned první poválečné prázdniny Jiří pomáhal se skautskou družinou v pohraničí při žních. V roce 1947 se rodina přestěhovala do Náchoda a Jiří tam v letech 1947–1951 vystudoval obchodní akademii. Pak nastoupil do kanceláře v Hronově. V té době komunisté připravili jeho otce o živnost. Po vojně v letech 1953–1954 se v roce 1956 Jiří oženil s Annou, rozenou Vejrkovou (1931–2014). Manželé měli dvě dcery, narozené v letech 1957 a 1964, a rodina bydlela ve Velkém Poříčí. Pracoval v MEZ Náchod, pak v Konzervárnách Nové Město nad Metují. Na jaře roku 1968 založil s Jiřím Horynou, Jaroslavem Němečkem a Jaroslavem Novákem v Hronově pobočku Klubu angažovaných nestraníků (KAN). Šířili osvětu a pořádali přednášky. Jejich aktivitám však učinil přítrž vstup vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Jiří se svými kolegy hned začal vyrábět protiokupační plakáty a vylepovat je po městě. Při prověrkách označil „bratrskou pomoc“ za vojenské přepadení a byl ze zaměstnání vyhozen. Tři roky se živil manuálně jako betonář v panelárně Okresního stavebního podniku (OSP) Náchod, v Poříčí. Pak pracoval u OSP jako zásobovač. Po revoluci v roce 1989 se ihned zapojil do komunální politiky a v letech 1990–2002 působil jako starosta ve Velkém Poříčí, kde žil i v roce 2021.