Bohumila Suchánková

* 1933

  • "Když jeli z Malacek do Jáchymova, tož oni nevěděli, co je tam kde jak, že je tam věznice. Jak tam došli, šli pěšky vedle toho plotu, tož tam na tom plotě viseli vězni, živí ještě. Oni je stříkali vodou, to bylo v zimě, na Vánoce. Oni je stříkali vodou, na nich ty šaty mrzly, a tak umírali. Byli to vězni, co plánovali útěk (nebo si to vymysleli), pozavírali chlapy. Jak to viděli, už měli hrůzu. Oni ty vězně hlídali z takových jako rozhleden..." – "Ze strážní věže. Takže manžel byl přímo na té strážní věži?" – "Právě, že jak oni... než tam došli, tož tam byli jejich vojáci, měli tam kamínka elektrická, kožichy oblečené, všecko. Ti naši měli jen ty vojenské oblečky, ten [manžel] tam přemrznul, měl potom ischias každou chvíli. Jak viděli ty vězně na plotě, už věděli, co je. Měli hrůzu, protože když nějací vězni utekli, oni třeba dva tři dny šli po sněhu, dostali třeba konzervu na jídlo na dva tři dny, ale tak velice se tam měli zle. On [manžel] dojel, když se ženil. Já jsem říkala: 'Vždyt ty jsi byl jak mrtvola!' Košile číslo 38 a ještě mu byla veliká, nemohl se dát dlouho dohromady, ale potom už to bylo lepší."

  • „Potom, jak začali komunisté, tož zase došli a zase tatíčka táhli, aby podepsal JZD. Zakládali JZD v Bánově – aby podepsal družstvo, protože on rozuměl kravám a chodil po lidech telit, kde se těžko telila kráva, zkrátka měl ten dobytek rád. A on to nepodepsal, že tam nepůjde, do družstva, protože druzí mají koně a veliké hospodářství a my jsme měli pár měřic a už půjdeme do družstva? ‚Tak tě zlikvidujeme!‘ A my jsme tomu nevěřili. A skutečně, to myslím dvakrát třikrát večer u nás byli, co toho tatíčka přemlouvali.“

  • "Sousedé měli udělanou jámu, vybetonovanou na zimu, jak se vozily řízky z řepy z cukrovaru a ještě nějaká ta směs, oni to do té jámy šlapali, pěchovali a v zimě to dávali kravám do sečky, do něčeho to míchali. Měli koně a jezdili do hor, do lesa na dřevo, vozili do Brodu na pilu klády, dřevo. Jak byli v tom lese, uviděli toho chudáka, vyhladovělý, špinavý, roztrhaný. Domluvili se jakž takž, že je jako Rus a utekl z nějakého koncentráku, ne z fronty. Vzali ho domů, dali ho mezi ty klády, nějak zatarasili, aby ho nebylo vidět. Když jeli přes Bánov do toho Brodu, ležel mezi těmi kládami. Dovezli ho domů a dali ho do té jámy, dali mu tam starý otoman, nějaké šaty. On nechodil ven vůbec, až potom, už to bylo za dva za tři měsíce, už jsme viděli, že nějaký chlap u nich seká dřevo. Zkrátka dělal nějaké práce, pomáhal jim. My, jako děcka, jsme přes ten plot nahlíželi. U nich už byl ženatý zeť, měl jejich dceru. Zavolal si moji nejstarší sestru, že to je Rus, že ho vzali v horách, že utekl z koncentráku hladový, špinavý, nenajezený, neoblečený, a že ho budou schovávat, ale nesmí to nikdo vědět, jinak by Bánov vystříleli. Tak samozřejmě ona to nepověděla nikomu, jen nám starším, on už pak chodil k tomu plotu a dorozumíval se s námi. Byl tam, myslím, dva tři roky, schovávali ho. Po válce se měli všichni ti zběhlíci přihlásit v Praze na vojenské ústředně nebo kde a oni s ním jeli. Ten starý se jmenoval Zálešák, co býval u nich, ten zeť se jmenoval Vystrčil a Uhérek, ještě jeden z jejich rodiny. Všichni tři s ním jeli dosvědčit na ten ruský konzulát, že ho schovávali, že utekl z koncentráku, že ho našli, nikdo o tom neví, že ho schovávali. A oni mu vynadali, chudákovi, ptáci ruští, že se povaloval po lesích, že někde byla určitě blízko armáda, že měl jít bojovat. Vzali ho a vyvedli na dvůr a za zdí ho zastřelili. Byl to takový šikovný chlap, i jsme ho oplakali. Oni dojeli úplně vyřízení, ti strýcové, hotoví z té Prahy. Povídali: 'Tak jsme si to nepředstavovali.'"

  • Full recordings
  • 1

    Vlčnov, 15.04.2023

    (audio)
    duration: 02:18:39
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Všechno jsme to snášeli s pomocí Boží

Bohumila Suchánková v roce 2023
Bohumila Suchánková v roce 2023
photo: Paměť národa

Bohumila Suchánková, rozená Jankůjová, se narodila 15. února 1933 v Bánově, obci na jihovýchodní Moravě v podhůří Bílých Karpat, jako druhá z pěti dětí. Rodiče pocházeli z Bánova, kde hospodařili na 20 měřicích polí. Otec, Václav Jankůj, pracoval i jako dělník, prováděl výkopy a přivydělával si také v místním kamenolomu. Matka se starala o děti a hospodářství. V 50. letech rodinu zasáhla kolektivizace. Když otec odmítl vstoupit do družstva, přišel i o práci v kamenolomu. Matka pracovala pro jednotné zemědělské družstvo (JZD) za symbolickou mzdu. Bohumila, která kvůli rodinné situaci nemohla studovat, nastoupila v roce 1948 do zbrojovky v Uherském Brodě a nějaký čas živila celou rodinu. Roku 1957 jim odvedli hospodářská zvířata do JZD. O rok později se Bohumila provdala za Pavla Suchánka, se kterým vychovali čtyři děti. Před svatbou manžel absolvoval vojnu v Jáchymově, kde sloužil na strážních věžích uranového lágru. Bohumila Suchánková později pracovala v JZD jako ošetřovatelka býků. Po vážných zdravotních potížích odešla v roce 1987 do důchodu. V roce 2023, v době natáčení, žila s rodinou ve Vlčnově.