Peter Stuchlík

* 1958

  • „Synthesia patří Babišovi. Na tento provoz chirurgické oxycelulózy, na vybudování celého provozu byla potřeba investice 80 milionů, přičemž Synthesia dostala 55 milionovou dotaci, na kterou vůbec neměla nárok, protože ty dotace byly určeny pro malé a střední podniky, a ne pro takového giganta jako je Synthesia. A navíc ty dotace byly 40 nebo 50 procent a ne 55 milionů z 80 milionů investice, ale to je bokem. Za svůj život jsem, prostě když se budovala nějaká nová technologie, tak v každé nich se našla mašina, která nefungovala, tak jak měla. Ale tady, ti, co to projektovali, ten provoz oxycelulózy, tak měli snad zatmění mozku, nebo nevím, jak bych to nazval. Dokázali vyprojektovat technologii, která byla od začátku do konce špatně. Právě že já jsem pracoval ve výzkumáku, kde jsme tu chirurgickou oxycelulózu vyvinuli, tak jsem byl jeden z mála v republice, který o tom něco věděl. No, a to moje zlobení spočívalo v tom, že jsem spočítal, že když se to zboří, ta technologie, a postaví znova, tak to vyjde levněji, než když by se to předělávalo na funkční technologii. A když jsem s tím seznámil Babiše, tak tehdejší výkonný ředitel Synthesie se podělal v kině a byl jsem odejit.“

  • „Když proběhla invaze Varšavské smlouvy v tom srpnu 1968, tak my byli celá rodina na dovolené v Jugoslávii. A tady skládám velkou poklonu Titově vládě, která těm rodinám Čechoslováků, kteří se nahlásili, že jsou tam, tak podala pomocnou ruku. Čili my jsme, a náš příběh je stejný jako mnoha dalších, všichni dostali tuto podporu od jugoslávské Titovy vlády. My jsme se odstěhovali, nebo jsme byli odstěhováni z kempu, kde jsme bydleli ve stanu, do vily, kde jsme měli ubytování a stravu zdarma. Mohli jsme jet kamkoliv na světě. Jugoslávská vláda nás vybavila cestovními doklady, takže my konkrétně dostali francouzské pasy a byt v Paříži. No ale maminka kvůli rodině trvala na tom, že se vrátíme do republiky.“

  • „Po svém zvolení prezidentem přijel Tatrou 603 přijel na náměstí Svobody, kde jsme ho byli vítat. Nejenom občané, ale tehdy jsem byl ještě v Junáku, takže jsme tam byli jako junácký oddíl nastoupení a já jsem tehdy byl, nevím, jestli už rádce družiny, prostě stál jsem z nějakého důvodu v první řadě. A jak kolem nás procházel a zdravil se s lidmi, tak přišel ke mně, pohladil mě po hlavě, prohodil několik slov a já jsem mu odpověděl. A když obešel to náměstí, tak přišli od něj nějací lidi a odvedli mě k němu a chvilku jsme si povídali.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 21.10.2022

    (audio)
    duration: 01:58:57
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 09.12.2023

    (audio)
    duration: 01:45:21
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Otec se bál, že ho čeká smrt, když se po okupaci vrátí domů

Peter Stuchlík na dovolené v Bulharsku se sestrou Katrin, 1964
Peter Stuchlík na dovolené v Bulharsku se sestrou Katrin, 1964
photo: archiv pamětníka

Peter Stuchlík se narodil 25. června 1958 v Bratislavě v komunistické rodině. Dědeček na začátku války pomohl uprchnout několika Židům z okolí jeho rodné vísky Málince ve Slovenském Rudohoří. Otec Jiří Stuchlík působil na vojenském letišti Vajnory v Bratislavě a poté učil na Vojenské akademii v Brně. Na jaře 1968 podepsal s dalšími signatáři Vojenské memorandum, jež požadovalo samostatnou vojenskou doktrínu nezávislou na SSSR. Na začátku normalizace ho vyhodili ze zaměstnání i z KSČ, stejně jako jeho manželku. Následovaly neustálé výslechy na StB a opakované zatýkání. Přestože byl Peter Stuchlík i se svou sestrou předurčen pouze k výučnímu listu, povedlo se mu vystudovat hned dvě vysoké školy. Celý život se věnoval výzkumným úkolům v oblasti chemie a zdravotnických technologií a materiálů. V 90. letech působil několik let jako předseda Sdružení Porta, které organizovalo festival folkové, trampské a country hudby. V roce 2023 žil v Brně.