Jiří Středa

* 1956

  • „Stejně. Pořád stejně. Tam se nic nemění. Měl jsem třeba jednoho známého, který pracoval v Motorletu. Byl výborný člověk. Řemeslník. On dělal hluboké vrty, takové strašně přesné. A bavil jsem se s ním jako s blízkým člověkem. A on měl jednu zálibu, v motorových člunech. A pak jsem mu řekl: 'Honzo, kdyby se to obrátilo, ale musel bys obětovat 500 korun z výplaty, to by šlo, ne?' A on říká: 'Jirko, to by nešlo. Já těch pět set potřebuju na benzín do toho motorového člunu.' A já jsem byl v šoku. Prostě oni byli ochotní podporovat tenhle režim i za 500 korun. Aby mohli jezdit po Slapech na motorových člunech."

  • „Bylo to v Nákle a podle mé mámy, která mi to několikrát říkala, tak došlo k tomu, když Rusové přijeli do Nákla, tak na náměstí u Floriánka přišla paní v doprovodu ruského vojáka. Měli dokonce i kytku a byli to mladí lidé, oba dva. A místní začali nadávat tomu Rusovi nebo nadávat na tu situaci, že ona údajně měla něco mít s Němci. Jestli kolaborovala, prostě s Němci. A že není patřičné, aby se vedli za ruku. A prostě útočili na ni. A ten dav se tak rozvášnil, že tu paní začali mlátit a máma jako malé dítě viděla, jak jí na zemi praskla lebka a tekla z ní nějaká hmota, asi mozek. A ten Rus, i když se snažil ji bránit, tak pak prostě tomu davu se ubránit nemohl a nakonec tu paní zastřelil, aby se dál netrápila."

  • „Okupace. To byla okupace šedesát osm. To bylo tak zlomové, že mi bylo jasné, že je tady obrovské zlo, které přinesli Rusové a které reprezentují. Bylo mi 12 let a pamatuji si jako dnes, ještě před pátou ráno, tenkrát jsme byli už v Nákle, rány na okno –vyděsilo nás to. V srpnu. A strejda říká: 'Zuzko, vstávej, Rusi nás přepadli!' A tak my jsme nevěřili tomu, co se děje, to bylo neuvěřitelné a hrozné ze začátku. A měli jsme takové malé rádio, pamatuji si, skoro celý týden jsem od toho rádia nešel. Mě to tak zajímalo – kde, co a jak. Ono to bylo dobrodružné. Různé instrukce z rádia, jak se máme zachovat, a pamatuji si, že moje máma, my jsme měli auto a moje máma jela na národní výbor a dala to auto k dispozici – k obraně země."

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 05.06.2022

    (audio)
    duration: 03:32:59
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Nebezpečí číhá za dráty

Jiří Středa v 70. letech
Jiří Středa v 70. letech
photo: archiv pamětníka

Jiří Středa se narodil 13. dubna 1956 v Aši. Část dětství prožil v temných kulisách západního pohraničí, kde ještě stále, ve stínu každodenní přítomnosti Pohraniční stráže dožívaly kruté a tísnivé příběhy z konce druhé světové války. Na konci 60. let se rodina stěhovala do Olomouce. Jiřího otec Jiří Středa se po invazi vojsk Varšavské smlouvy rozhodl emigrovat do Kanady. Jeho syn měl po setkání se sovětskými okupanty stejnou touhu. Iniciačním zážitkem pro něj bylo setkání s lidmi undergroundu v olomoucké hospodě U Musea. Kvůli špatnému kádrovému profilu nemohl studovat střední školu, vyučil se tedy jako prodavač v drogerii. Protože nosil dlouhé vlasy a identifikoval se s Druhou kulturou, začali jej olomoučtí policisté šikanovat a vyhrožovat kriminálem. Jiří se proto přestěhoval do Prahy, kde se okamžitě zapojil do uměleckého undergroundu – hrál v emocionalistické kapele Miroslava Vodrážky. Také navštěvoval tajné filozofické semináře PhDr. Julia Tomina, jehož rodinu StB vyštvala z Československa v rámci akce Asanace. Sám zažil několik výslechů u Státní bezpečnosti. Na konci 70. let se naoko oženil s Italkou Ornellou Tomasi – aby získal vystěhovalecký pas. Díky tomu mohl cestovat mezi cizinou a domovem a pašovat tiskoviny a vzkazy, které mu ve Francii předával Pavel Tigrid. Na svých cestách projel Jiří Středa stopem celou Evropu. Počátkem 80. let podepsal Chartu 77. K definitivnímu odchodu z Československa se rozhodl v roce 1984. Politický azyl získal v Kanadě, kde se setkal se svým otcem a kde prošel mnoha zaměstnáními. Na konci 90. let se účastnil jako spolupracovník Charity několika humanitárních misí – na Ukrajině, v Makedonii a Čečensku. Do České republiky se natrvalo vrátil až v roce 2004. Jeho posledním zaměstnáním byla vězeňská ostraha v Olomouci, kde se dostal do konfliktu s vedením věznice a po dlouhých tahanicích očistil svoje jméno i pozici. Jiří Středa je držitelem osvědčení o Třetím odboji. V době natáčení rozhovoru v roce 2022 žil v Olomouci.