Daniela Štěpánová

* 1934

  • „Já jsem neměla na vybranou. Základní školu jsem končila v roce 1949 a to už byla velice špatná doba. Rodiče a známí rodičů říkali, že pro mě bude záchrana, když odtud zmizím pryč, co nejdál. Ani na zemědělskou školu jsem neměla nárok. U nás by lidi byli nejradši, kdybych šla dělat krmičku nebo dojičku. Našim se podařilo přes známé, že jsem se dostala do Prahy. Chtěla jsem se dostat na jakoukoli školu. Dostala jsem se na sociálně právní. Chodila jsem prvním rokem a na konci školního roku řekla paní ředitelka mamince, aby mě vzala ze školy, protože se bude měnit ředitelka – a ta až uvidí to, co přišlo z Hoštky, jaké posudky, tak se na té škole neudržím.“

  • „Když mu to sebrali, zestátnili, a udělali z toho státní statek, tak shodou okolností měsíc předtím ministr zemědělství Smrkovský vyhlašoval nejlepší státní statek na Litoměřicku, a to byl právě ten tatínkův. Tatínka odtud v 50. roce vyhodili, ne protože by byl špatně hospodařil, on hospodařil, jako by byl na svém, i když už to byl státní statek. Ta paní, která byla obyčejná dělnice, si myslela, že to funguje samo o sobě, a ten státní statek tak zhuntovala, že to muselo převzít JZD. Jinak by zkrachoval. Naši, kteří tam bydleli, byli nuceni se vystěhovat. Nebylo jim řečeno, kam a kde si co najít...“

  • Full recordings
  • 1

    Praha ED, 09.09.2020

    (audio)
    duration: 01:44:35
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha ED, 27.11.2020

    (audio)
    duration: 01:51:31
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Když jsme si s manželem chtěli něco důvěrně říct, šli jsme na Kampu do parku

Daniela Štěpánová, 2020
Daniela Štěpánová, 2020
photo: Post Bellum

Daniela Štěpánová, rozená Lindová, se narodila 31. července 1934 v Korycanech na Mělnicku do rodiny zemědělců Richarda a Vlasty Lindových. Vyrůstala se dvěma mladšími sestrami. V roce 1937 si rodiče pronajali statek v Hoštce. Po obsazení Sudet nacisty se Hoštka stala součástí třetí říše, českou školu Němci zrušili a Daniela navštěvovala školu německou. Do protektorátu mohli cestovat na návštěvy za prarodiči na propustku. Richard Linda zaměstnával na statku jen Čechy a Slováky. V roce 1948 komunisté statek zestátnili, Richard Linda zde byl zaměstnán jako ředitel, avšak po dvou letech byl bezdůvodně propuštěn a směl pracovat jen jako podavač u zedníků. Rodina se musela vystěhovat. Daniela v roce 1949 dokončila základní vzdělání a jakožto dcera „kulaka“ neměla nárok na další vzdělání. Odešla zkusit štěstí do Prahy, kde se dostala na sociálně právní školu, avšak po roce musela z politických důvodů odejít. Dostala se na obor zubní laborantka, který dostudovala a chtěla pokračovat na vysoké škole, avšak opět to nebylo možné z politických důvodů. V roce 1955 se vdala a založila rodinu. Bydleli v Praze. Následujících 16 let byla s dětmi doma. S manželem vysadili meruňkový sad, kterému dalších 40 let věnovali každou volnou chvíli, z prodeje meruněk pak měli další příjem. V srpnu roku 1968 emigrovala sestra pamětnice Vlaďka. Štěpánovi zažili domovní prohlídku i strach z odposlechů, když měli odcestovat na pozvání švagra do Švýcarska. Od počátku 70. let Daniela Štěpánová pracovala ve stavebním podniku v odboru Bezpečnost a ochrana zdraví, který sídlil na Národní třídě, kde se dočkala i sametové revoluce. Daniela Štěpánová obhospodařovala meruňkový sad ještě šest let po smrti manžela. Kolem roku 2000 ho prodala a začala cestovat po světě.