Zdeněk Štěpán

* 1939

  • ,,Protože ještě bylo teplo, jezdil jsem do práce na motorce. Ráno jsem si pustil rádio a tam jsem slyšel Diensbiera, který byl v té době nejvyšším šéfem svazu mládeže. To jeho ráčkování. Říkal, že jsou tady tanky, a já jsem si myslel, že je to nějaká rozhlasová hra. Ale nějak mi to nepasovalo. Na cestě do práce na motorce jsem o tom přemýšlel. Ráno nemůže být rozhlasová hra. Přijel jsem do Větřní a tam už byla panika, že nás obsazují. Druhý den přijeli, tanky rozjížděli obrubníky na chodníkách. Dělali schválnosti. To nebylo dobré. Měl dost strach, co se stane, protože jsme ve Větřní zakládali Radu pracujících, a pak jsme s policisty obraceli směrovky na ulicích. Byl jsem známý a bál jsem se, že ty komunistický nadšenci mě prásknou, když budou někoho likvidovat. Večer jsem seděl potmě u okna a čekal jsem, co bude. A naštěstí to dobře dopadlo. No, dobře, vyhodili mě z práce ve Větřní.“

  • ,,Tatínek zjistil, že se u policie objevují už v roce 1947 spousty mladých policistů, kteří mají komunistickou legitimaci, a tak to oznámil poslanci Neumanovi, který byl za války jako rukojmí v Terezíně, a my jsme jejich rodinu s maminkou zásobovali moukou, máslem, které jsme získávali ve Čtyrech Dvorech. Protože tatínek věděl jako dopravní policista, kdy bude na Dlouhém mostě šupo, německá vojenská policie, a když tam nebyli, tak jsme s maminkou na kole vyrazili do Čtyráku. U staré plzeňské tratě byl dvojstatek, tam jsme koupili mouku, máslo, mlíko. Na to jsme natrhali trávu jako pro králíky na tašku a dovezli jsme to domů. Večer přišli Neumannovi. Paní Neumannová a měli dceru Alenu a syna Olíka a u nás doma v Klavíkovce jim to dali do tašky. Takhle jsme je zásobovali, takže jsme s nimi byli docela kamarádi. Tatínek mu důvěřoval a oznámil to. Chtěl, aby to Neumann dal vědět poslankyni Horakové. Ale pak se ukázalo, že byl Neuman už domluvený s komunistickou stranou, že bude ministrem a prostě to zrazoval a tím pádem to na tátu prasklo. A byl po únoru, hned začátkem března, vyhozený od policie.“

  • ,,Kamarádi z Klavíkovky najednou měli takové pěkné dřevěné vypalované želvy, nožičky na drátkách. Ptal jsem se jich, kde to vzali. ,Kup si veku u Kazků za rohem a dones ji do kasáren a oni ti za to dají želvu.´ Maminka mi dala lístky a já jsem koupil veku. Za zastavárnou byl pekař. Potom jsem běžel jsem na Mariánské náměstí, z Husovky jsou tam do dneška mříže v přízemních oknech. A tam v tom okně bylo snad 10 rukou s těmi želvami. Já jsem si najednou uvědomil, že mám jenom jednu veku, do které ruky to dát. Nějak jsem to vyřešil. Důležitý je ten strašný rozdíl, ty čistí Američani, výborně živení. Jejich zásoby, to bylo všechno možný od ovoce přes maso a Rusové, ti na tom byli špatně. Tam jsem si už jako malé dítě uvědomil, že pro jednu stranu má člověk obrovskou cenu a u té druhé půlky člověk není vůbec nic.“

  • Full recordings
  • 1

    Český Krumlov, 12.05.2022

    (audio)
    duration: 41:50
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    České Budějovice, 20.10.2022

    (audio)
    duration: 01:25:58
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 3

    Český Krumlov, 15.11.2022

    (audio)
    duration: 49:43
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Pro jednu stranu má člověk obrovskou cenu, u té druhé půlky člověk není vůbec nic

Zdeněk Štěpán, maturitní foto, 1957
Zdeněk Štěpán, maturitní foto, 1957
photo: Archív pamětníka

Zdeněk Štěpán se narodil 28. listopadu 1939 v Českých Budějovicích. Otec pamětníka Augustin Štěpán pracoval do roku 1948 jako policista v Českém Krumlově. Po komunistickém puči v únoru 1948 byl od policie vyhozen, poté mohl vykonávat pouze manuální práci. Zdeněk Štěpán jako pětiletý zažil bombardování v Českých Budějovicích. V květnu 1945 byl svědkem příjezdu amerických vojáků i vojsk Rudé armády do Českých Budějovic. Po ukončení střední průmyslové školy v roce 1957 se hlásil na Vojenskou technickou akademii (VTA) do Brna, kam ho kvůli otci nepřijali. Vysokou školu si dokončil později při práci a stal se strojním inženýrem. Za svůj protiokupační názor a činnost byl v roce 1969 vyhozen z práce v Papírnách ve Větřní. Vzhledem ke své odbornosti našel uplatnění v Českých Budějovicích, kde působil až do roku 1989. Aktivně se účastnil Sametové revoluce v Českém Krumlově. Kandidoval v prvních porevolučních svobodných volbách a byl členem Občanské demokratické aliance (ODA). V letech 1990 až 1993 působil jako místostarosta Českého Krumlova. V roce 2022 žil se svou ženou Evou Štěpánovou (roz. Soukupovou) Českém Krumlově.