plukovník v. v. Miroslav Stejskal

* 1927

  • „Proslýchalo se... Já jsem totiž sháněl zboží pro partyzány, tak jsem byl pozván do Javoříčka pro zboží. Když jsem přijel do Bouzova, slyšeli jsme střelbu, bouchání, bombardování a tak dále, jenže co jsme nevěděli, že Javoříčko je v nebezpečí. Zašel jsem si do Bouzova na snídani k paní Nemerádové, to byla restaurace, a ta mi řekla: ‚Tam, chlapče, nechoď! Tam se od rána od čtyř hodin střílí a zabíjí. Tam by to pro tebe mohlo být velmi špatné.‘ Měl jsem odtamtud odvést jeden kus jalůvky a to už jsem neudělal. Ještě mi Nemerádová říkala: ‚Vrať se domů a řekni co se tady děje, ale nechoď po silnici. Z hradu odstřelili každého, kdo šel po silnici, mohli by tě zastřelit.‘ Tak jsem už tudy nešel, šel jsem přes Doly. To se dalo takovou polní cestou a přes les. Na Doly a pak už přes Kozov a z Kozova na Vranovou Lhotu, no a bylo víceméně jasno. A teď nastala situace, že jsem doběhl do Vranové Lhoty a do Vranové a ve Vranové jsem sdělil, že je tam situace taková. V Bouzově jsem totiž měl odvést dobytek, který tam byl prodán, a měl jsem tam normálně zabíjet. No ale byly takové způsoby, že to nešlo, a dobytek jsem nedovedl. A tak jsem přišel domů a sdělil jsem to mistrovi, že situace je taková. Ze šestého na sedmého (května 1945) - pátého se to dělo v Javoříčku - … šestého přitáhla celá ta německá kolona, která vraždila v Javoříčku, do Vranové Lhoty, že se tam ubytují. Měli jsme velké podezření, že se to bude dít i ve Vranové Lhotě. Ten jejich německý velitel nám dal všem na vědomí, že jestli jedinému německému vojákovi bude ublíženo, že – nejdříve řekl padesát, a pak to změnil na deset mladých lidí, že je zastřelí.“

  • „Přišel k nám Hejl a řekl mistrovi, aby mě uvolnil. Dva němečtí vojáci s puškami mě vedli mezi sebou a vedli mě k Hejlovi. Všichni už mysleli, že mě jdou zastřelit, ale nestalo se tak. Hejl řekl, které prase zabít. Já jsem ho zabil, rozporcoval a předal jim to. Naložili to, šli ještě do hospody, popili nějakou kořalu, nasedli do transportéru a jeli do kopce, poněvadž z Vranové se jelo do kopce. A na kopečku už se pak jelo směr Praha a městečko Trnávka a Moravská Třebová... No a teď když jsme tam tak zůstali, tak najednou říkají: ‚K nám už jedou Rusi!‘ A bylo vidět, jak od Lípy, to je směrem od Kozova, jedou z toho kopečka dolů k nám do Vranové Lhoty. No a Vranovou Lhotu projeli a přiletěli za těmi Němci a křičeli: ‚Kde Němec, kde Němec?!‘ Tak jsem jim říkal, že jsou tam v tom kopci. Jak jsem jim to lámal, nevím. Jestli rusky nebo jak. Ale faktem je, že vzali mě a ještě jednoho hocha, naložili nás a vyjeli jsme do toho kopce. A ve škarpě v příkopě ležel obrněný transportér a pod ním Němci, kteří se ho snažili opravit a dostat ven. Tak jsme dojeli, vojáci Rudé armády seskočili, křičeli: ‚Hände Hoch, Hände Hoch!‘ Asi třikrát nebo čtyřikrát to opakovali. Němci nereagovali a začali po nich střílet. To už se s nimi Rusové nemazlili a postříleli je. Vytáhli je ven a nám řekli: ‚Hoďte je do zákopového příkopu a zaházejte je.‘ A to jsme udělali.“

  • „Tak se taky stalo – ubytovali je. A v noci ze šestého na sedmého (května 1945) se stalo to, že na Mitrovicích - to bylo tam, odkud pocházel Knoedl a Richter, kteří byli na německé frontě - tak se stalo, že celá Vranová Lhota musela nastoupit ke zdi naproti škole. A naproti nim namířené kulomety, že je postřílí. Tak tam došlo k jednání, ale ten (velitel) hned nařídil, aby starostu vyvedli na náves, že ho na místě zastřelí. Začalo jednání a jedna německá žena se u toho německého rozhodujícího důstojníka přimlouvala, že se o ně starosta vždycky dobře staral a pečoval o ně a že by to nebylo spravedlivé. No a přimlouvali se Beckerová, farář, učitel. No a do toho tam vběhla Richterova žena – toho, co byl na frontě – a vykřičela, že její bratr nikdy nic neudělal, ale Krejčí a Švec že pomáhají partyzánům. Zatkli Krejčího a Františka Švece, a bylo už víceméně rozhodnuto.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 27.05.2019

    (audio)
    duration: 01:40:26
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 30.05.2019

    (audio)
    duration: 01:50:54
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Snažili jsme se hlavně zabránit v republice krveprolití

Fotografie Miroslava Stejskala s chotí
Fotografie Miroslava Stejskala s chotí
photo: Archiv Miroslava Stejskala

Miroslav Stejskal se narodil 22. srpna roku 1927 ve Vranové Lhotě v tehdejším okrese Litovel. Vyučil se řezníkem. Na sklonku války pracoval na kopání zákopů a čelil odstřelování. Na samém sklonku 2. světové války zažil popravy sousedů z Vranové Lhoty. Většímu krveprolití se ale narozdíl od nedalekého Javoříčka podařilo zabránit. Pamětník se stal také svědkem osvobození rodné obce Rudou armádou. Po absolvování povinné vojenské služby vstoupil do armády, kde dosáhl hodnosti náčelníka týlu ministerstva obrany. V noci 20. srpna 1968 se účastnil jednání na generálním štábu. Z pověření prezidenta Ludvíka Svobody pak vystoupil na mimořádném XIV. sjezdu Komunistické strany Československa. V rámci normalizačních prověrek byl ze svých funkcí sesazen. V armádě ale zůstal, byť pouze v úřednické funkci.