Danuše Stehlíková

* 1942

  • „Asi v šest hodin ráno na nás někdo zazvonil. My jsme ještě byli v posteli, vstali jsme a za dveřmi tři esenbáci, že jdou na domovní prohlídku. Takovou domovní prohlídku jsem pak zažila ještě asi čtyřikrát. Myslela jsem si, že se tak jako rozhlédnou, ale ne. My jsme měli opravdu velikou knihovnu, oni všechny knihy z ní vyndali, všechny roztřepali, jestli tam není nějaký papírek. Když tohle prohlédli, tak prohlédli prádlo, nádobí, prostě komplet všechno. Pak mi řekli: ‚Je tady takový nějaký divný papírek, nějaký vzkaz. Nevíte, co to je?‘ Tak mi to dali přečíst. On to byl napůl milostný vzkaz od nějaké ženské. Bylo mi to úplně jasné, že je to podhozená věc, že se mám nějak naštvat na svého muže. Když jsem se nenaštvala, tak řekli, že si to vezmou s sebou, že se na to ještě dodatečně zeptají mého muže. Když prohlídka po pěti hodinách skončila, tak ho odvedli předběžně na výslech. A už se nevrátil.“

  • "To mně párkrát nabízeli. ,Kancelářskou práci můžete klidně dělat. Máte na to vzdělání. Stačí, když nám tady podepíšete, že to rušíte. Co vám to udělá?´ Já jsem říkala: ,Neudělá mi to nic. Ale Já to neudělám. Já to neudělám!´ Tak takhle jsme se dohadovali jako na trhu."

  • "To vtrhnou čtyři nebo pět lidí do bytu, mají s sebou jednoho občanského člověka, kterého někde prostě sbalili, aby to dostalo takový správný nádech. To jsem na něm viděla, že je vyplašený. A řeknou: ,Tady máme povolení k domovní prohlídce.´ Okamžitě začali! Rozdělají vám postele, každou knížku vytřepou. Já jsem měla hodně skla, křehčí nádobí, měla jsem to ráda. A vždycky jsem jim řekla: ,Pánové, jestli jenom uslyším cinknout, tak si mě nepřejte!´ Taky necinklo. Ale obrátili všechno. Prádlo vám vyndají, knihy vám vyndají. My jsme jich měli spousty. Takhle jak je stěna, tak ta byla plná knih. Já jsem si říkala, že jestli tohle budou prohlížet… Každou vzali, vytřepali, jestli v ní něco není a zandali. A takhle systematicky šli řadu po řadě."

  • "Ten Ilja Prachař, herec, najednou jsem zvedla telefon a ozvalo se: ,Tady Ilja Prachař, byl bych rád, kdybych vás mohl navštívit.´ A já si říkám: ,Ježíši Kriste!´ Tak se objednal, přišel a řekl: ,Paní Stehlíková, my jsme se o vás dozvěděli, že v tom lítáte. Pár mých kamarádů a já se budeme skládat každý měsíc a dávat vám osm stovek.´ Teď by to bylo úplně směšný, ale v té době to bylo dobré. Možná rok mi tenhle Prachař vždycky přines osm stovek, popovídal a odešel."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 18.06.2021

    (audio)
    duration: 01:53:18
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 09.01.2023

    (audio)
    duration: 01:58:40
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 06.02.2023

    (audio)
    duration: 01:40:43
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Podepsala jsem to, aby se tu opravdu něco stalo

Danuše Stehlíková, 2023
Danuše Stehlíková, 2023
photo: Post Bellum

Danuše Stehlíková, rozená Klečková, se narodila 20. června 1942 v Potěhách. V roce 1960 odmaturovala na ekonomické škole v Havlíčkově Brodě a o rok později se vdala. S manželem Josefem Stehlíkem bydleli v Praze. Josef Stehlík vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ) v roce 1948. Patřil k reformnímu proudu, v roce 1968 nesouhlasil s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy a ze strany ho vyloučili. V letech 1969–1970 napsal několik článků, v nichž se stavěl kriticky vůči okupaci i nastupující normalizaci. Byl zadržen a v roce 1971 odsouzen na dva roky. Pro Danuši Stehlíkovou nastaly těžké časy. Musela se sama postarat o své děti a také zažívala útlak Státní bezpečnosti (StB). Trpěla finanční nouzí, pomáhali jí přátelé. Na konci roku 1976 podepsala s manželem Chartu 77. Stehlíkovi poté zažili několik domovních prohlídek, výslechy i šikanu ze strany komunistického státu. Po sametové revoluci pamětnice pracovala tři roky jako sekretářka na Úřadě pro ochranu ústavy a demokracie Federálního ministerstva vnitra, který se později transformoval do dnešní Bezpečnostní informační služby (BIS). Před důchodem ještě pracovala v synově stavební firmě, kde pomáhala s administrativou. Její muž Josef Stehlík zemřel v roce 2011. Danuše Stehlíková žila v roce 2023 v Praze.