MgA. Jiří Srnec

* 1931  †︎ 2021

  • „Jak jsem už říkal, můj bratr Jan na libeňském gymnáziu měl nejen zájem o demokracii, ale oni tam založili Demokratický klub před vstupem komunismu do této země. A udržovali ho v tajnosti až do roku 1989. A také v tom společenství máme členy po celém světě. Teďka z toho zavane trocha ješitnosti – já mám číslo 13 v tom klubu. Vím, že když byla ta setkání a třeba se uvažovalo o demokracii, tak mně už tehdy byl jasný rozdíl mezi demokracií a demokratismem. Tam stále mám pocit neustálého pátrání... V čem to vězí, protože já sám se odebírám směrem k tomu, že většina nemůže mít pravdu. Jestli je mi rozuměno, některé volby dopadnou katastrofálně, protože se najednou určí, že budou poprvé lidové. Tak to tady máme.“

  • „Tam řeknu ještě jednu věc. Když tam StB hledalo zlato za pomoci detektoru kovů. Já jsem vždycky panu Sýkorovi na chalupě s ledasčím pomáhal, a protože tam nebyl záchod, to byla taková bouda v zahradě a pod tím byla veliká kovová nádoba, myslím, že to přivezli Američané po válce. A to se měnilo a zakopávalo do země. A to je ten vtip s estébákama nebo jestli to byla nějaká speciální jednotka na zatýkání zlatníků. To by skutečně mohlo být ve filmu a lidé by se smáli. My jsme ty lidské zbytky zakopali pod třešeň. Pan Sýkora ještě říkal, že až to zrezne, tak to pomalu bude hnojit strom a ona ponese lepší třešně. A pak StB jezdila tím detektorem a začala jásat. Já jsem to věděl, co tam je. Tak začali kopat a propadli se. A ještě to celé se stalo v kontrastu toho, že jsem s jedním tím estébákem musel v noci přespat v jedné posteli. A ten blbec tam pod polštářem zapomněl pistoli, revolver. Takže já jsem vzal ten revolver a vzal jsem ho takhle a říkám: ,Pane, Vy jste nechal revolver pod polštářem.‘ On na mě, abych to pustil. Já mu na to odpověděl, aby se to nepoškodilo, a tak jsem to hodil do trávy. Měl jsem starost, aby nestřílel, kdyby měl pocit, že zlobím. Prožívání té situace mělo v sobě i určitou hrůzu, protože panu Sýkorovi vytloukli lopatkou na uhlí všechny zuby.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 14.10.2015

    (audio)
    duration: 02:06:08
  • 2

    Praha, 14.10.2015

    (audio)
    duration: 02:03:36
Full recordings are available only for logged users.

Hledání osudové vertikály

30578-photo.jpg (historic)
MgA. Jiří Srnec
photo: Post Bellum

Jiří Srnec se narodil 29. srpna roku 1931 v Žalově jako nejmladší ze tří bratrů. Otec byl zámečník a prodával hospodářské parní stroje, ale poté, co vypukla hospodářská krize, se rodina přestěhovala do Prahy. Během války se otec stal řidičem tramvaje, posléze i průvodčím v Pražském dopravním podniku. Pamětníkovo dětství bylo šťastné a obklopené různorodými zájmy rodičů i bratrů. Po ukončení měšťanské Masarykovy školy a jednoročního učebního oboru, krátce před únorovým převratem v roce 1948, byl přijat na Státní odbornou školu grafickou. Po jejím absolvování přešel na Státní konzervatoř v Praze, obor klavír, později na oddělení lidových nástrojů. V této době již také psal vlastní hudbu a chodil na soukromé hodiny skladby. Své vzdělání zakončil studiem na loutkářské fakultě pražské DAMU. Už v posledním ročníku DAMU pracoval s principem černého kabinetu a posléze založil vlastní soubor, s nímž tyto postupy rozvíjel. Psal vlastní scénáře, vytvářel scénografii i hudbu a sám i hrál. Manažersky se nově vzniklého souboru ujal Jiří Vyskočil (z Divadla Na zábradlí) a prosadil jeho vystoupení na skotský festival v Edinburghu v roce 1962, čímž odstartoval světovou slávu nově vzniklého Černého divadla Jiřího Srnce. Mezi nejznámější inscenace patří Pruhovaný sen, Legendy staré matky Prahy, Alice v říši zázraků, Peter Pan, Labyrint, Týden snů, Bílý pierot v černém. Spolupracoval i s divadlem Semafor, Laternou magikou, Divadlem Spejbla a Hurvínka a státní operou v Mnichově. Na počátku 90. let založil a vedl soubor Imaginativ Praha a v roce 2011 byl vyznamenán prezidentem ČR státním vyznamenáním - Medailí Za zásluhy. Zemřel 28. listopadu 2021.