„To měl první rádio, u nás nebyla elektrika, až v sedmačtyřicátém roce. Já to tenkrát vybíhal, a když byla rozsvícená, jak se říká, já byl na vojně, dva měsíce tenkrát. Tak jsem ani při tom nebyl. Tak tam měl než Tuháček na baterky a my jsme k nim chodili za války poslouchat Masaryka z Ameriky, to bylo vždycky tututu. Oni museli z toho vystřihnout myslím dlouhé vlny, tenkrát, jenže zase byli amatéři, kteří dokázali udělat si nějaký aparátek k tomu, že se to tam nasadilo. Ono to museli jsme takhle poslouchat, chodilo nás tam půl vsi, kdyby nás býval někdo ohlásil, tenkrát za to popravovali.“
„A za války jsme chodili načerno. To jsme chodili... v Ohaři stavěl, tenkrát byl na podporu drůbeže, odchovávat kuřata, tak tam začal stavět drůbežárnu. A měl to rozestavěné, tak tam jsme chodili tancovat. Nevím, jak se to stalo, nikde žádný plakát, nikde nic, přišla hudba, my se sešli a hned se tam tancovalo.“
Karel Špala se narodil 30. prosince 1919 v Boješicích u Mirovic. Jako malý chlapec pomáhal rodičům v hospodářství. V roce 1934 skončil na měšťance v Mirovicích a jednou v týdnu pak po dva roky docházel do pokračovací školy v Březnici. Pamatuje si, jak se od souseda, který měl rádio, dozvěděl o okupaci republiky německými vojsky v březnu 1939. V roce 1940 mu zemřela maminka na tuberkulózu. V dubnu 1945 se v Miroticích na zámku oženil; o několik dní později provedli Američané na Mirotice velký nálet. Desátého května 1945 byl svědkem příjezdu amerických a posléze sovětských vojsk do Mirovic, slyšel palbu na Slivici. V roce 1947 byl dva měsíce na vojně, v 50. letech vstoupil se svým hospodářstvím do jednotného zemědělského družstva. Pracoval v zemědělském oddělení na národním výboru v Letech a v Mirovicích. V roce 1965 si doplnil vzdělání o maturitu na Střední zemědělské technické škole v Písku v oboru pěstitel – chovatel. Do důchodu odešel v roce 1980. Od roku 2002 je vdovec, se ženou měli dvě dcery, Marii a Hanu. Zemřel v roce 2021.
