Od dětství mě to táhlo k archeologii
Download image
Jaroslav Špaček spatřil světlo světa 1. června 1943 v pražské porodnici, ale jeho životní příběh se odvíjel v Čelákovicích. Rodiče, Václav a Marie Špačkovi, provozovali od roku 1933 malé papírnictví, které jim bylo v roce 1949 znárodněno. Z kdysi svobodných živnostníků se stali zaměstnanci vlastního obchodu. Po třech letech poslali pamětníkova otce na těžkou práci do Kovohutí, kde se mu naplno projevila nemoc, jež ho brzy vyřadila z pracovního života. Pamětník toužil po studiu archeologie, ale režim mu nabídl jen doly, hutě či zemědělství. Díky otcovým známostem se vyučil soustružníkem, avšak od mládí byl členem muzejního kroužku a zajímal se o archeologii a numismatiku. Roku 1963 nastoupil do Archeologického ústavu, později do Národního muzea, kde v historicko-archeologickém oddělení začal provádět záchranné archeologické výzkumy. Tam také zažil srpen 1968, který mu navždy utkvěl v paměti – kulky ve zdech muzea nebo střely posbírané jako memento okupace. V roce 1970 uspořádal pamětník výstavu o kosmonautice, která byla označena za „proamerickou“ a zakázaná. Přesto se nevzdal. Roku 1972 se stal ředitelem čelákovického muzea a pustil se do téměř jedenáctileté rekonstrukce čelákovické tvrze, slavnostně otevřené v roce 1983. Vedl řadu archeologických výzkumů, mimo jiné objevil pravděpodobně nejstarší zlatý artefakt na našem území. Po listopadu 1989 se stal jedním z hlasů Občanského fóra, podílel se na znovuodhalení pamětní desky legionáře Václava Záruby i sochy T. G. Masaryka. Je nositelem medaile Artis Bohemiae Amicis Ministerstva kultury ČR. V roce 2025 žil v Čelákovicích a psal publikace o historii svého okolí.