Helena Sosnová

* 1959

  • „Když mě tam přivezli poprvé, tak po těch jejich administrativních věcech, kdy vás fotí a tak, tak vás vezmou do skladu, kde musíte všechno odložit, a dají vám oblečení. Oni mi dali teda to oblečení, zavřeli mě do cely, řekli, ať se převleču a potom jim dám ty věci. Tak já jsem tam měla dvoje oblečení, tak jsem si řekla, tohle je lepší asi, tak to je na den. Tak jsem si to vzala na sebe. Říkali, ať si tam stoupnu pod okno, až budu. Tak jsem si tam v tom stoupla a teď vidím, jak se otevřelo to okénko a on do toho kouknul jeden, pak druhý. Já jsem si vlastně na sebe vzala pyžamo místo té teplákové soupravy, kterou jsem považovala za pyžamo. Tak jsem si na sebe vzala pyžamo, někdy ve dvě hodiny odpoledne. Takže hned tam byl řev, honem dolů a co si z nich dělám srandu. Tak takový byl můj nástup do Litoměřic.“

  • „Bála jste se?“ – „Já jsem neměla nikdy strach, protože já jsem to své rozhodnutí brala, jako že je to nejlepší rozhodnutí v mém životě a že jsem nic nikomu neudělala, nic jsem neprovedla, takže v podstatě já jsem byla klidná.“ – „Vyhrožovali vám ti estébáci nějak?“ – „I mě několikrát fyzicky napadli. A vyhrožovali hodně.“ – „Čím vám vyhrožovali?“ – „Že mě zničí, i rodinu, i když já jsem ty sourozence neměla, ale o rodiče a o babičku jsem strach měla, co z toho může být. Ale spíš tam pak přicházelo v úvahu to fyzické napadení, kdy, když jsem nevypovídala, tak je to rozzuřilo do takové míry, že potom začali vlastně mě fackovat nebo nějakým způsobem takhle mi ubližovat.“ – „Takže vás fackovali a co vám ještě dělali?“ – „Když nás třeba přivedli k výslechu, tak tam přizvali kolegyni, my jsme se museli svléknout do naha, dělat tam dřepy, jestli něco… Takové dehonestující věci.“

  • „Ve třetím ročníku, potom, jsme podepsali tu Chartu. Poté, co ostatní podepisovali Antichartu, tak mě začal vlastně zajímat ten dokument, proti kterému se sbírají ty podpisy. Tak se mi podařilo ho získat. Naprosto mě oslovilo znění Charty, kde právě s odkazem na lidská práva a na odpovědnou občanskou společnost, tak jsem ten podpis, aniž bych nějak dlouho uvažovala o tom, co může nastat, co se může potom dít, tak jsem to z vlastního přesvědčení prostě podepsala. I když jsme třeba byly upozorňované na to, holky, nejdřív vystudujte, potom teprve. Ale mně se to zdálo takové, to čekání, až vystuduji, už se mi to zdálo takové, že bych o tom moc přemýšlela a že by to prostě nebylo tak, jak jsem to cítila. Od srdce.“

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 09.06.2021

    (audio)
    duration: 02:26:01
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Když nejde nikdo jiný, musíš ty

Helena Sosnová (2021)
Helena Sosnová (2021)
photo: Natáčení ve studiu

Helena Sosnová, rozená Abrahámová, se narodila 22. března 1959 v Berouně. Po ukončení základní školy nastoupila na učební obor provozní technik palivář ve Vřesové u Sokolova a pokračovala ve studiu na Střední průmyslové škole technické v Ústí nad Labem. V roce 1980 ještě na střední škole podepsala Chartu 77 a zapojila se do práce disentu. Nebyla připuštěna k maturitě a nastoupila jako malířka kulis do divadla v Ústí nad Labem. Na počátku osmdesátých let odmítla svědčit proti svým přátelům z disentu. Za křivé svědectví ji odsoudili na jeden a půl roku nepodmíněně. Po několikaměsíčním pobytu ve věznici ve Všehrdech zjistila, že je těhotná. Trest jí byl soudem přerušen. V září 1982 se pamětnici narodil syn Tomáš. Helena se snažila vyhnout návratu za mříže předstíráním duševní choroby. V únoru 1984 získala od prezidenta republiky milost a trest jí byl změněn na dvouletou podmínku. Pamětnice dálkově odmaturovala na Střední průmyslové škole v Křemencově ulici v Praze. Po svatbě s Romanem Sosnou se roku 1987 přestěhovala do jihočeské obce Cehnice. V roce 2021 zde pátým rokem vykonávala funkci starostky.