Karel Sláma

* 1939

  • „Když se vrátil Zdeněk Coufal ze sjezdu, tak byla schůze na dvoře, a jak se sešli všichni, tak celá fabrika byla pozorovaná sovětskými vojsky. Viděli, že se tam něco děje, tak vyjely tanky kolem dokola. No a nějací lidé z pomocných provozů si vyfasovali násady na krumpáče a šli proti těm tankům k plotu vyhrožovat. Já si říkal: ‚To je takový nesmysl! Kdyby některému tomu mladému klukovi v tanku přeskočilo v hlavě, tak vystřelí a jsou tu mrtvoly. Tátové od rodin.‘ Tak jsme jim to šli vysvětlit, ať nehloupnou, stáhnou se do fabriky a nechají to být. Tak jak vyjely tanky, tak se tam objevily balíky se slámou. Malý stoh. Tak jsme říkali: ‚Co se to tam děje?‘ Dva jsme se sebrali a šli jsme tam a on tam měl velitel roty tankistů štáb. Lámanou ruštinou jsme jim vysvětlili, co se děje a ať nám řeknou, o co jde. A oni: ‚My sami nevíme. Nám řekli, že je tady povstání a že to máme uklidnit, aby to skončilo.‘ Říkáme: ‚Hele, žádné tu není. Pojďte se k nám podívat.‘ Tak jsme vzali politruka, velitele roty a ještě jednoho a vzali jsme ho do zbrojnice, aniž by o tom vedení podniku a závodu vědělo. Tam jsme si s nimi sedli, udělali jsme si tam kafe, dali jsme si svačinu a říkáme: ‚Chlapi, vždyť to takhle nejde. Tady jsou normální lidi, ti chtějí chodit do práce a chtějí mít klidný život. Je fakt, že to naše vedení, které tu máme, to celé rozdělilo. Celý ten stát. A takhle to skončilo.‘“

  • „Protože dědeček byl ve výboru na šachtě v komunistické straně. Když byla tenkrát stávka a šlo se na Duchcov, tak v duchcovském viaduktu padl vedle něho kamarád, kterého zastřelili policajti, nebo vlastně četníci tenkrát. Přišel o práci a musel jít do rodné obce, takže šel do Hřivic s tím, že celá rodina se musela naložit na dvoukolovou káru. Jen s tím, co měli, peřiny, drobnosti. Děda sháněl práci a sehnal ji u Schönfelda v Lenešicích ve statku, kde dělal kočího, a babička se třemi dětmi dělala na poli.“

  • „Před vraty domu jsme viděli úžlabí mezi horou Raná a Oblíkem a to bylo všechno v jednom ohni. K osvětlení Drážďan používali takzvané vánoční stromečky, jak jsme tomu říkali. Všichni z ulice se dívali na Drážďany, jak je to tam osvětlené, a já jako pětiletý kluk jsem se zamiloval a dal jsem si první pusu s Jaruškou Ešlerů. Té byly tenkrát tři roky a měla ještě plínu. Když to náhodou zpozorovali moji rodiče, tak šťouchli do ostatních a všem tam vyskočily slzy, protože si uvědomili tu tíhu války a tam dvě malé děti, které se snaží ten život začít.“

  • Full recordings
  • 1

    Louny, 18.09.2023

    (audio)
    duration: 01:55:24
    media recorded in project Příběhy regionu - Ústecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

V uniformě milicionáře se v srpnu 1968 díval do hlavní tanků

Karel Sláma, povinná vojenská služba, 1960
Karel Sláma, povinná vojenská služba, 1960
photo: osobní archiv pamětníka

Karel Sláma se narodil 24. listopadu 1939 v Dobroměřicích u Loun. Ve čtyřech letech přišel o maminku a tatínek se znovu oženil. Osud celé rodiny rámuje porcelánka Berman v Lounech, kde rodina pracovala a kde prožil celý profesní život i Karel Sláma. Ze svého nejranějšího dětství si vzpomíná na první polibek s výhledem na bombardované Drážďany, zkazky o pochodu smrti přes nedaleké Lenešice, budování domácího bunkru i skrývání před vlasovci. Jeho celoživotní politický postoj předznamenala duchcovská stávka horníků, kde v roce 1931 zastřelili četníci dědečkovi, který byl už tehdy přesvědčeným komunistou, kamaráda. I proto celá rodina brala rok 1948 jako satisfakci a režim celoživotně podporovala. V roce 1955 se stal Karel Sláma vyučeným strojním zámečníkem v lounské keramické továrně a zúčastnil se spartakiády na Strahově. Jako mladý pilot větroňů chtěl na vojnu k letectvu, skončil ale jako člen Pohraniční stráže u Aše a vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Po návratu z vojny se přidal k Lidovým milicím v porcelánce, kde pracoval. V roce 1962 se oženil s Bohumilou Slámovou, založil bytové družstvo a zorganizoval stavbu 48 bytů. O tři roky později se jim narodil syn Martin. V roce 1968 se při vstupu vojsk Varšavské smlouvy zúčastnil ostré mobilizace Lidových milicí v továrně, kterou obklíčily tanky. Vedl vyjednávání se sovětskou armádou a ukryl zbraně milicionářů před zaměstnanci podniku, kteří by se mohli dopustit provokací. Kritizoval přístup řady tehdejších komunistů, kteří podporovali Alexandra Dubčeka a nechali dle něj KSČ vnitřně rozvrácenou, což vedlo k jejímu pádu v roce 1989. Do důchodu odešel v roce 2000, o 14 let později ovdověl. Komunismus se stal ideologií, které věřil a pro niž dosud žije. V roce 2024 žil v Lounech.