Jan Sláma

* 1941

  • „Ztráta státního souhlasu je velký problém. Najednou otec nedostával výplatu, nemohl kázat, nesměl na kazatelnu, nesměl vykonávat to, co předtím dělal každej den, to byl velkej problém. Vím, že tehdy se zvýšil význam naší velké zahrady. My jsme měli málo peněz, protože pravidelná výplata otce nechodila. Tak si jenom pamatuju na to, že se pěstovalo v zahradě řádově víc věcí, abychom prostě nějak vyšli. Měli jsme... Najednou se začali pěstovat angoráci, králíci. Já jsem měl svetr z angorské kůže, nebo z těch chlupů, a naučil jsem se zabíjet králíky a to, co jsme doma pěstovali. Jedli jsme hodně z vlastních zásob, poněvadž nebyly peníze.“

  • „V první řadě jsme měli pořád před očima Muzeum, kde byly zbytky po střelbě. To nějak udržovalo v bdělosti všechny, kdo se zúčastnili. Pamatuju se, že se tam vymlátil Aeroflot, že demonstranti nějak zlikvidovali Aeroflot, já jsem se toho teda nezúčastňoval, toho vymlácení. Pamatuju se na připravené bílé přilby v přilehlých ulicích, jak my jsme byli na Václaváku a všechny ty... a v těch ulicích byly připravený ty auta s vodou a obložený dělnickými kádry a vojáky, milicionáři a vojáky. Potom po nějaké době se to vytáhlo a začali stříkat, lidi ustupovali a mizeli.“

  • „My jsme se tady seznámili v těch uvolněných letech s jedním Angličanem, Paul Oestreicher se jmenoval, a ten jezdil sem tam do Prahy a jednou nás vzal na tu Ionu, v šedesátém osmém roce. Měl přednášet o tom, jaké má... jak cítí optimisticky vývoj na Východě. Ale potom ve středu ráno nám bušil na naši celu na dveře a říkal: ‚Máte Rusy v Praze.‘ Odjel autostopem do Londýna a my jsme odjeli za ním vlakem. My jsme tady měli toho nejstaršího syna v Praze u známých. Tento Paul Oestreicher nám nabídl, jestli chceme emigrovat, že nám to zařídí všecko. Ale my jsme řekli, že ne, že nechceme, a vrátili jsme se. Důvodem bylo prakticky to, že jsme tu měli nejstaršího syna a za druhé prostě nějak tu emigraci jsme nepovažovali za správné řešení.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 27.04.2022

    (audio)
    duration: 02:10:11
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 28.04.2022

    (audio)
    duration: 02:13:12
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Žil jsem zajímavý život, ale nebyl jsem žádný hrdina

Jan Sláma, počátek 70. let 20. století
Jan Sláma, počátek 70. let 20. století
photo: Archiv pamětníka

Jan Sláma se narodil 25. září 1941 v Litomyšli. První roky života strávil ve Džbánově, kde jeho otec Jan působil jako evangelický farář. V roce 1946 se s rodinou přestěhoval do Děčína. Od roku 1949 žil v Uherském Hradišti, kde navštěvoval evangelickou mládež. Jako dítě zažíval kvůli profesi svého otce šikanu. V roce 1958 nastoupil na Fakultu stavební ČVUT v Praze. Na počátku šedesátých let jeho otci odebrali státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, rodina se dostala do finančních problémů. V roce 1963 se oženil s Janou Hřivnovou. O rok později úspěšně dokončil studium. Po roční základní vojenské službě nastoupil do podniku Armabeton. Zpráva o invazi vojsk Varšavské smlouvy ho zastihla na skotském ostrově Iona. Od roku 1969 žil v Jeseníku a pracoval v národním podniku Rudné doly. Během normalizace ho několikrát vyslýchala Státní bezpečnosti (StB). Nabízeli mu spolupráci, ale odmítl. S manželkou šířil samizdat. Po sametové revoluci působil v neziskovém sektoru a věnoval se pomoci potřebným. V roce 2022 žil v Brně-Židenicích.