Na konci roku 1941 jsme stáli 25 kilometrů před Moskvou
Download image
Karel Sládek se narodil se 7. srpna 1911 v Šilhéřovicích na Hlučínsku. Jeho otec Ferdinand sloužil na místním panství Rothschildů jako jezdec, a proto zde i Karel po ukončení obecné školy nastoupil do služby. Nejdříve čtyři roky pracoval v kuchyni, poté jako elektrikář v elektrárně. V letech 1933 až 1935 vykonal základní vojenskou službu u jezdeckého pluku 7 „T. G. Masaryka“ v Hodoníně. Poté se vrátil do služby na panství, kde pracoval jako sluha až do roku 1938, kdy museli šilhéřovičtí Rothschildové pro svůj židovský původ opustit Československo. Po přičlenění Hlučínska k Třetí říši v říjnu 1938 se z místních obyvatel automaticky stali říšští státní příslušníci a Sládek musel už v dubnu 1939 narukovat do Wehrmachtu. Výcvik absolvoval v kasárnách v Koblově u Ostravy, následně jej přidělili k 102. pěší divizi, která se v září 1939 zúčastnila tažení do Polska a na jaře 1940 do Francie. V létě 1940 byl Sládek spolu s ostatními převelen na francouzské pobřeží, kde se připravovala invaze do Velké Británie. Invaze se ale neuskutečnila a na jaře 1941 se dostal do Gross-Bornu, kde se znovu sestavovala 102. pěší divize. Obnovený útvar byl již od 22. června 1941 nasazen na východní frontě proti Sovětskému svazu. Přes Orel a Stalino (dnes Doněck) se na konci roku 1941 Sládek dostal až 25 kilometrů před Moskvu. Bleskové tažení skončilo začátkem roku 1942, kdy byla i jeho divize za těžkých ztrát odražena. Tehdy poprvé utrpěl těžké zranění; v dalších letech byl na východní frontě zraněn ještě pětkrát. Naposledy se léčil v lazaretu ve Vratislavi, kde zůstal značnou část roku 1944. V místní pevnosti se dočkal konce války. Protože se němečtí vojáci okamžitě dostali do sovětského zajetí a zanedlouho byli deportováni do zajateckých táborů v SSSR, skončil v zajateckém táboře u Belgorodu na západě dnešního Ruska v uhelných dolech. Ze sovětského zajetí byl Sládek propuštěn koncem roku 1949. V Německu musel ještě několik týdnů čekat na povolení k návratu do Československa, a proto krátce pracoval v továrně na výrobu drátů v Berlíně. O vánocích 1949 se konečně dočkal návratu do Šilhéřovic. Až do odchodu do důchodu pracoval jako dělník v zemědělství.
