František Škuthan

* 1939

  • „No a přišel osmašedesátý, že jo, a nechtěli nám najednou lidé přijet na chmel a na sklizeň. Byly to problémy. Tam je to 480 až 520 metrů nad mořem, okolo Nového Strašecí, to je jak na České Sibiři. Tam vychází sklizeň chmele a sklizeň obilovin úplně stejně. Takže to je vždycky problém. A teď najednou nepřijeli z Moravy výpomoci kombajnů. Protože všichni se báli, že nás ti Rusáci obsadili, byl v republice velký bordel a všichni dělali spíš politiku, i obyčejní lidé. Každý stávkoval.“

  • „Když jsem říkal, jak ho sebrali, řekli, ať si vezme auto, aby se mohl vrátit. Víc se ale táta nevrátil, zavřeli ho. Auto měl první ředitel traktorové stanice v Lounech, nějaký Pauš. Jenže asi za rok začali přidělovat a vyrábět Tudory, tak dostal ředitel traktorky poukaz na nového Tudora. A tu naši Pragu Super Piccolo, tisíc šest set obsah, tu uřízli za zadníma sedačkama, udělali tam dodávkovou korbu a měl to nákupčí, nějaký Lála Lapka z Ročova, dělal nákupčího celý život v traktorce. Když se potom otec vrátil z vězení, on byl buřič, nebál se, nechtěl se dát. Tak našel na ministerstvu státní kontroly, za komunistů bylo ministerstvo státní kontroly, tam našel nějakého chlapa rozumného. Stěžoval si, že nám vzali nejen traktor, traktor to bylo podle tehdejších zákonů, to nemohl nic dělat, ale osobní auta byla věc osobního vlastnictví. To nebyl výrobně hospodářský prostředek. Takže nám ho vzali neoprávněně a museli nám to auto vrátit. Ale oni už ho neměli, protože ho uřízli a udělali z něj dodávku. Tak dostali od ministerstva státní kontroly nařízeno, že musí Škutchanovi auto vrátit, že mu to sebrali neoprávněně. To byla pro komunisty v okresním městě potupa. Tak vždycky přijeli s nějakým autem, otec zkontroloval velký techničák, a když zjistil, že auto bylo kradené, tak je vyhodil. Dvakrát je takhle vyhnal, protože auto někomu sebrali. Když přijeli potřetí, řekli, že už nám další jiné nedají, protože otec dělá problémy a vlastně ho nechce. V techničáku našel, že to bylo po nějakém doktorovi z Loun, který byl Žid a kterého Němci zničili v koncentráku. Tak jsme měli Praga Lady.“

  • „Táta si horko těžko pomohl k traktoru, měli jsme nového LanzBulldoga 35, to byl nádherný traktor. A to nám hned v únoru v padesátém roce přišli sebrat. Za týden zas přišli, že jim táta nevydal řemeny. Oni si o ně neřekli a na mlátičce je neměl. Tak ho sebrali za týden i s těma řemenama. A víc jsme ho neviděli asi rok. Máma jim psala, prosila je, aby ho pustili, aby byl zavřený jen přes zimu. Já jsem to vnímal tak, že jsem to doma dřel s tou mámou. Brácha byl na osmiletém gymnáziu v Lounech.“

  • Full recordings
  • 1

    Ústí nad Labem, 02.11.2021

    (audio)
    duration: 02:10:40
    media recorded in project Příběhy regionu - Ústecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Komunisté šikanovali otce a nesměl studovat, dnes je k nim smířlivý

František Škutchan, listopad 2021
František Škutchan, listopad 2021
photo: Paměť národa

František Škutchan se narodil 22. října 1939 na rodinném statku v Úlovicích na Lounsku. Zažil kolektivizaci zemědělství a ústrky ze strany komunistů. Otci Bohumíru Škutchanovi statek komunisté ponechali, musel ale odevzdávat povinné dávky do vznikajícího družstva. Komunisté ho za jejich údajné neplnění opakovaně zavírali do vězení. František byl považován za dítě kulaka. Nevzali ho na zemědělskou školu v Roudnici nad Labem, kde chtěl studovat. Mohl se jen vyučit ve dvouletém oboru. Přesto se z něj stal vyhledávaný odborník na rostlinnou i živočišnou výrobu. Od šedesátých let do konce osmdesátých let vystřídal několik zemědělských družstev na Lounsku a Rakovnicku, dokázal výnosy jemu svěřených provozů několikanásobně navýšit. Do komunistické strany nikdy nevstoupil. V listopadu 1989 dojížděl do pražské Laterny magiky a stál u vzniku místních buněk Občanského fóra na Rakovnicku a Lounsku. Krátce po sametové revoluci začal soukromě podnikat v obchodování se zemědělskými komoditami. V polovině devadesátých let měl připraveno osm privatizačních projektů. Úspěšný byl ale jen při získání Středočeských pekáren v Kladně. Ty rodina vlastnila i v roce 2021. Příběh pamětníka mohl být zaznamenán díky podpoře Ústeckého kraje.