Miroslav Škrabánek

* 1926  †︎ 2017

  • „V květnu (srpen 1944, pozn. aut.) byl souboj. Celý konvoj amerických bombardérů se stíhačkami a Němci je odstřelovali a odstřelili křídlo jednomu bombardéru. Letadlo spadlo na Vartovnu a skácelo kus lesa. Jenomže než přišli Němci k letadlu, tak Liptálané a lidé z Polanky, ze Seninky a z Jasenné už letadlo vykradli. Kulomety a všechno bylo pryč. Němci už neměli co sebrat. Chlapi tam okamžitě byli. Tehdy tam nebyla žádná cesta. Dnes už tam dojedete i autem. Tehdy ne. To mně utkvělo. My jsme se na to dívali ze Vsetína. To bylo něco hrozného, jak to letadlo zařvalo.“

  • „Poprvé jsem se setkal s partyzány V Hrábí u strýca Lašťovicového. Nevím, co ho napadlo. On řekl partyzánům, že ví o synkovi, který by se jim hodil. Přijdu tam a on se představil, že je Štěpán. ,A víš, že jsou tady partyzáni?‘ Říkám: ,Vím, já už jsem kteréhosi viděl.‘ Řekl jsem, že k nim půjdu. On řekl, že ne, že jsem nenápadný synek a že jim budu dělat spojku. Donášet zprávy, zdravotnický materiál a teplé oblečení. Nosilo se to ze Vsetína. Toho chlapa jsem vůbec neznal. Nosil jsem to Štěpánovi v ruksaku. Neexistovalo, abych si třeba vzal jediný ponožky. Oni si to přepočítali. Všechno bylo psané. On to pak předal. Zprávy jsem málokdy předával ústně. Vždycky v sobotu jsem domů jezdil na kole. Nosil jsem to do hájovny v Oboře v Liptále. Je tam hájenka a ještě dodnes je na ní cedule: Zde sídlil štáb 1. partyzánské brigády. K majoru Murzinovi jsem se dostal až na srazu v Olomouci. Jen jednou jsem ho viděl u nás.“

  • „Němci šli na pochůzku a chtěli jít do Hrábí. Měli jakési avízo a moje matka poslala sestru, ať utíká k Manišům. Partyzáni ještě stačili vyskákat ze stodoly a utéct na palouk a dál. Jináč by Hrábí vypálili. Tak sestra je tam zachránila.“

  • „Lidé na pasekách kolikrát zažili víc hrůzy než na frontě, protože jednou tam byli partyzáni a podruhé přišli Němci. Jednou se to stalo V Háji v Liptále u našich. Večer tam byli tři partyzáni s Murzinem. Zadělali okna, aby je nikdo neviděl. Nejradši měli špek a cibuli a samozřejmě vodku. Na druhý den přišli Němci. Trošku jsem uměl německy. Poprvé jsem viděl německého vojáka brečet. Byli tam tři nebo čtyři a ptali se na partyzány. Samozřejmě je nikdo nikdy neviděl. Jeden z nich ukázal fotku a brečel, že tři roky neviděl děcko. Poprvé jsem viděl Němce brečet. To se mi už nestalo. Jinak Němci dělali takové krutosti. Byl to už starší pán. No tak odešli.“

  • Full recordings
  • 1

    Jakubčovice nad Odrou, 14.01.2015

    (audio)
    duration: 02:22:49
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Opravoval jsem boty partyzánům

Miroslav Škrabánek
Miroslav Škrabánek
photo: archiv pamětníka

Miroslav Škrabánek se narodil 21. září 1926 v pasekářské osadě V Hrábí stojící uprostřed lesů mezi obcemi Liptál a Hošťálková. Když mu bylo sedm let, jeho rodina se přestěhovala do nově postavené roubené chalupy ve dva kilometry vzdálené pasekářské osadě V Háji. Za války podporovalo mnoho jeho příbuzných partyzány z oddílu Jana Žižky, kteří našli útočiště v okolních lesích. V osmnácti letech se pamětník stal jejich spojkou. Předával jim zdravotnický materiál, jídlo, šatstvo a zprávy. Učil se tehdy v obuvnické firmě ve Vsetíně, a tak partyzánům také opravoval boty. I po osvobození Miroslav Škrabánek dál pracoval jako obuvník. V roce 1948 nastoupil povinnou vojenskou službu a v roce 1951 se oženil s Emilií Válovou, za níž se přestěhoval do Jakubčovic nad Odrou. Třicet let pak pracoval v Optimitu Odry a žil v Jakubčovicích nad Odrou. Miroslav šŠkrabánek zemřel na sklonku roku 2017.