Marie Ševčíková

* 1961

  • „Paní Havlová si všimla, že tam jsme, tak přišla k nám a říká: ‚Jestli chcete, tak my vás svezeme. Nebo pojďte se k nám podívat, my vám povykládáme, my vás vezmeme autem.‘ A tak jsme s nimi jely z těch Borů. To si taky teď živě představuji, že jedeme, a najednou řidič říká: ‚A už jsou nám v patách!‘ A teď říkal, ať se připoutáme a držíme, a on snad jel 160 nebo 180. My jsme se sestrou se pevně držely, lítaly jsme v zatáčkách a celou dobu jsme se modlily, ať nenabouráme. On potom řekl, že jsme je setřásli. A jeli jsme na nějakou skrytou chatu nebo domek. A tam byli lidé z politiky a kolem paní Havlové.“

  • „Jeli jsme v noci přes Libavu a měli jsme malého fiata. Vepředu jsem seděla já a taťka a vzadu bylo celé zadní sedadlo plné samizdatů přikrytých dekou. A protože vždycky v noci byla zima, tak jsem si brávala takový volný velký kabát a postupně jsem si pod to dávala svetry, jak mi byla zima. A teďka jedeme a najednou tam stojí policejní auta. A taťka říká: ‚No to nám tak schází... Nesmí nás chytit. Nejde o to, že by nás zavřeli, ale víš, co je to práce, Maru?‘ To byly týdny práce, než jsme tohle vyrobili, a teď by nám to všechno vzali. A říká: ‚Víš co? Budeš jako rodit.‘ Já jsem měla sedmnáct a říkala jsem, že nevím, jak se to dělá, a navíc jsem neuměla lhát. On mi řekl, ať mlčím, nic neříkám, abych nelhala, protože věděl, že bych měla špatné svědomí. A jak jsem měla ten volnej kabát, tak mi všechny ty svetry strčil do toho, že jsem měla takový břicho. Oni nás zastavili a ptali se, kam jedeme takhle v noci, a on říká: ‚Vezu dceru do porodnice!‘ Teď oni otevřeli auto, a já jak jsem byla strachy bez sebe, tak jsem byla úplně zelená, tekl ze mne pot, jak otevřeli ty dveře, tak jsem udělala: ‚Achachach!‘ Načež, oni se tak podívali, a co teďka... A taťka říká: ‚Honem, honem, nebo mi tady porodí! Nebo umíte snad poskytnout pomoc při porodu?‘ A ten jeden policajt se podíval na toho druhého a říká: ‚Umíš porodit?‘ A on na to, že ne, že byl dobrý v marx-leninismu, ale tady tyhle věci přece nepotřebují. A já, jak jsem měla hrozný strach, tak jsem se klepala, držela jsem si to břicho, tekl ze mě pot a pořád jsem dělala: ‚Och, och!‘ Možná i kdybych byla po porodu, že bych to asi líp nezahrála. Ani po těch čtyřech porodech. Tehdy jsem se jenom modlila, ať už se to nějak vyřeší, a oni když viděli, tak se jenom zeptali, co máme vzadu pod dekou. Tatínek řekl, že výbavičku pro kojence.“

  • „Všichni političtí vězni měli velmi silnou víru v Boha. Oni věřili, že Bůh to má ve svých rukou. A vždycky i u toho mučení se modlili. A já věřím, že opravdu dostali jako milost sílu. Já jsem taky pevně přesvědčená, že Bůh existuje. Bez víry si nedovedu představit ani orientaci v dnešním světě, v tom zmateném. A oni vlastně, ti, co měli víru, tak žili z té víry. Kdežto ti komunisté přišli o všechno, o své ideály. A nebylo výjimkou, že si vzali život v tom vězení, protože oni neměli smysl, proč tam jsou, když věřili úplně v nějaký jako bájný svět.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 18.07.2025

    (audio)
    duration: 02:05:26
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Samizdaty měly krycí jména květin, kontakty jsme schovávali v lednici

Marie Ševčíková ve čtyřech letech
Marie Ševčíková ve čtyřech letech
photo: Archiv pamětníka

Marie Ševčíková se narodila 27. srpna 1961 v Novém Jičíně jako Marie Vlčková. Její otec Josef Vlček byl katolický disident, během socialismu byl dvakrát ve vězení. Matka se jmenovala Ludmila Vlčková a pocházela z rodiny živnostníků. Marie Ševčíková vyrůstala se dvěma sestrami, starší Janou a mladší Věrou, v moravskoslezském Příboře, později se rodina přestěhovala do Olomouce. Od malička byla vychovávána k víře a vnímala i negativní postoj rodičů ke komunistickému režimu. Už na základní škole kvůli tomu měla problémy s učiteli. Vystudovala střední ekonomickou školu, navzdory úspěšně složené maturitě však měla z kádrových důvodů problém najít si práci. Pracovala jako pomocná síla v kanceláři. Na konci sedmdesátých a na začátku osmdesátých let pomáhala svému otci s šířením katolické samizdatové literatury. Absolvovala několik výslechů, Státní bezpečnost (StB) na její osobu založila svazek pod označením prověřovaná osoba. Svazek byl zničen v prosinci 1989. Pamětnice je držitelkou osvědčení ministerstva obrany o účasti na odboji a odporu proti komunismu. Marie Ševčíková se v roce 1983 vdala a se svým mužem měla čtyři děti. V roce 2025 žila v Olomouci.