PhDr. Jiří Šesták

* 1956

  • „Najednou jsem se ráno probudil [21. srpna 1968 na táboře ve východním Německu] a tam byl zmatek, běhali tam lidi, křik tam byl. A my, už když jsme tam jeli, tak tam byla spousta vojsk kolem v okolí, tanky, nákladní auta, děla, vojáci. Ruský, německý. A ti byli v ulicích, to byly prostě kolony aut, kolony tanků, které byly v těch ulicích. My byli asi padesát, sedmdesát kilometrů za hranicemi, až do té hloubky ty armády tam byly, protože přišlo skutečně asi půl milionu vojáků. To byla veliká armáda. A teď tam běhali ti lidé a někteří plakali, ti, co tam byli – kuchařky nějaké. A já jsem se zeptal: ‚Co se děje?‘ A ta jedna paní mi řekla: ‚U nás je kontrarevoluce.‘ Ale já v té době jsem nebyl takhle chytrý jako vy, takže já jsem vůbec nevěděl, co to je kontrarevoluce. Tak jsem se zeptal, co to je. Ta paní mě vzala k sobě, začala mě hladit a řekla mi: ‚Jiříčku, kontrarevoluce je, že ti zabijí maminku a tatínka.‘“

  • „Protože my jsme o stávce věděli, jak vypadá, z nějakých filmů padesát let starých z první republiky, kdy se smělo stávkovat. My jsme nezažili v životě stávku. A najednou staří lidé řekli: No jo, stávka, ale musí být stávkový výbor. Na co stávkový výbor? No protože někdo musí rozhodovat, co se bude dělat, že se budou dělat transparenty… Ale musí být také pokladna stávková. No a na co? No kdo vám to bude platit? Vždyť musíte jít do papírnictví pro papíry nebo pro barvy. Aha! Tak co se ještě musí dělat? A teď se rozpomínalo, co kdo slyšel od svých rodičů, jak se stávkovalo. Takže my jsme vlastně nevěděli, jak se má stávkovat. My jsme věděli, že musíme do ulic a tak dále. My jsme vyhlásili stávku [20. listopadu 1989], což byl obrovský šok pro ty Budějovice, protože tady se s tím nepočítalo.“

  • „Nebyl jsem přijatý do Pionýra ve třetí třídě při nástupu celé školy, když se šlo na prázdniny, tak pan ředitel předával pionýrský šátek všem dětem končícím třetí třídu a pouze tři děti z té školy nedostaly rudý šátek a bylo jim zabráněno vstoupit do Pionýra a jeden z nich jsem byl já. A protože jsem bydlel proti škole, tak jsem přišel ze školy a maminka se mě zeptala: ‚Tak ukaž vysvědčení.‘ Tak jsem jí ukázal vysvědčení, tam byly asi dvě dvojky, to nebyla tragédie. A řekl jsem: ‚Ale, maminko, nevzali mě do Pionýra.‘ A maminka mě objala a řekla: ‚Nic si z toho, Jiříčku, nedělej, Masaryk taky nebyl pionýr.‘“

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 16.11.2018

    (audio)
    duration: 01:56:40
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Masaryk taky nebyl v Pionýru

Jiří Šesták
Jiří Šesták
photo: archiv pamětníka

Jiří Šesták se narodil 3. listopadu 1956 v Českých Budějovicích jako nejmladší ze tří dětí. Jeho rodiče smýšleli demokraticky, matka obdivovala prezidenta Masaryka, bratr studoval dějiny umění a toto prostředí jej velmi formovalo. Ve třetí třídě nebyl pamětník pro politické smýšlení svých rodičů přijat do Pionýra, vstoupil tedy do znovuobnoveného Skauta. Jedenadvacátý srpen 1968 prožil na táboře ve východním Německu, ze kterého kvůli invazi odjížděli domů o několik dní později. Byl svědkem pohybu armád směrem k hranicím i krutosti okupačních vojsk. Jelikož nebyl ochoten vzdát se skautského stejnokroje ani po opětovném zrušení Junáka, nebylo mu umožněno studovat. Krátce se učil zámečníkem, nakonec ho přijali na Střední zemědělskou školu v Českých Budějovicích. Po jejím úspěšném absolvování studoval na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde opisoval a mezi studenty šířil Chartu 77. Po absolvování dostal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a dálkově vystudoval dramaturgii na DAMU. V listopadu 1989 byl jedním ze zakladatelů stávkového výboru v Jihočeském divadle, podílel se na demonstracích a na vyjednávání s představiteli komunistického zřízení. Po roce 1989 se stal šéfem činohry Jihočeského divadla a později jeho ředitelem. Vstoupil do komunální politiky a v letech 2012–2018 zastával funkci senátora. Se svou ženou a dětmi žije v Českých Budějovicích.