Martin Semrád

„Člověk byl vystrašený a nevěděl jsem vůbec, co po mně chtějí. Celou věc s nimi jsem oddaloval, myslel jsem, že je člověk nějak setřese, že na něj zapomenou, což je asi naivní." ‚To muselo být docela existenciální rozhodnutí, říci StB na spolupráci ne?‘ "Řekli mi, že když budu spolupracovat, tak dostuduji, když nebudu, tak nedostuduji. V tu chvíli se vám všechno zlomí." ‚Odmítl jste spolupráci s tímhle vědomím. Jak o tom člověk uvažuje?‘ "Uvažujete o tom, že budete muset začít úplně jiný život. Je to těžké. Mně se třeba stalo, že jsem naprosto propadl skepsi v lidi, nedůvěře. To vás poznamená na celý život. Je to možná horší, než když vás potrestají profesně." ‚Mluvila jsem s lidmi, kteří spolupracovali s StB, pod tlakem na to přistoupili, začali v tom lavírovat, já jsem jim nic důležitého neřekl nebo kdyby na mě zatlačili, řekl bych horší věci. Nezvažoval jste, že v tom zkusíte takhle nějak plout?‘ "Ne, měl jsem kamarády a dobré kamarády a jak bych se jim mohl podívat do očí?" ‚Třeba byste si namlouval, že neřeknete nic, čím byste jim mohl uškodit?‘ "Kdo tohle říká, tak si to opravdu jenom namlouvá. Ale vždycky řekne něco, co někomu uškodí, byť třeba nechtěně. Oni to z vás nějak dostanou.“

„První, co je zajímalo, byla marihuana. Ale u výslechu v Bartolomějské jsem zjistil, že to je vůbec nezajímá. Je zajímalo, s kým se stýkám, co čtu, kam chodím, jaké znám lidi. Marihuana spíš byla záminka, aby se k něčemu dostali dál. Asi pravděpodobně věděli, s kým se stýkám, kam chodím, na jaké koncerty jezdíme, povolené, nepovolené.“